Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dnešní děti toho musí vydržet hrozně moc. Někdy potřebuje terapii v první řadě rodič, říká psycholožka

Poptávka po dětských psycholozích je obrovská. Zdroj: Adobe Stock
Poptávka po dětských psycholozích je obrovská. Zdroj: Adobe Stock

O dnešních mladých lidech se někdy mluví jako o „sněhových vločkách“, které nic nevydrží. Podle Laury Bechyňové z Národního ústavu duševního zdraví je to ale přesně naopak. „Ze své terapeutické praxe můžu říct, že rodiče občas přivedou dítě se ‚zakázkou‘, že s ním je něco špatně a máme ho ‚spravit‘. Ale terapii kolikrát potřebuje v první řadě rodič,“ upozorňuje terapeutka a výzkumnice, která na školách testuje nový vzdělávací program Všech pět pohromadě.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Jak zasáhly do duševního zdraví dětí dva roky pandemie?
  • Jaké množství dětí se potýká s psychickými problémy?
  • Jak by mohli dospělí dětem pomoci?
  • Kde vidí odbornice největší mezery v péči o duševní zdraví dětí?
  • A jak výzkumníci učí děti a pedagogy pracovat se svou duševní pohodou?

Jsou dnešní dospívající křehčí než dřív?

Lidé si často neuvědomují, že dítě a dospívající jsou dva úplně jiní lidé.

Nevím, zda jsou dnešní mladí křehčí nebo méně odolní. Tento dojem může vycházet z toho, že výzvy, které je dnes potkávají, jsou jiné než dřív. Tlak médií, sociálních sítí, vývoj technologií… Doba se zrychluje a je velmi těžké na to reagovat biologickým vývojem.

Přechod z dětství do dospívání se vyznačuje významnými neurobiologickými, tělesnými, psychickými, sociálními a kognitivními změnami. Pozoruji, že puberta začíná dříve. Dnes mám v terapii děti, kterým je deset a jsou v pubertě. Je to vidět také v tom, že dívkám začíná dřív menstruace.

Poptávka po terapeutech nebo psycholozích, kteří pracují s dětmi, je obrovská. Rozumím tomu tak, že dětí, které potřebují odbornou péči, přibývá – nebo je ta potřeba najednou více vidět.

Jak to souvisí s dvěma pandemickými roky?

Pandemie mohla být pro některé stres sama o sobě, jiní se více potýkali s jejími důsledky: izolací, zavřenými školami nebo narušením běžného životního rytmu. Hlavně po druhém lockdownu se objevilo větší množství úzkostných dětí a depresivních poruch, byl i velký nárůst obsedantně kompulzivních poruch. V terapii se také více setkávám se sebepoškozováním či sebevražednými myšlenkami – i u dětí školního věku.

Holky i kluci mají poruchy

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Psychologie

Rozhovory

Školství po covidu

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější