Olese bylo šest, Vasiliji Petrovičovi desetkrát víc. Místo mrtvol v ulicích nalézají v Izjumu masové hroby v lese
Někteří se bojí všech a všeho. Jiní vybíhají na ulici, vytahují modrožlutý prapor a mávají. Někdo s upřímnou radostí, že Ukrajina je zpátky. Jiný v naději, že ho demonstrativní vlastenectví uchrání před podezřením ze spolupráce s ruskými okupanty. Ti jsou pryč. Přišel čas odhalování masových hrobů, rozpravy s kolaboranty a zasloužených oslav malých, ale přesvědčivých vítězství.
Na stěně visí obrázky, zjevně malované dětskou rukou. Na jednom jsou rudé karafiáty, na jiném máma s menší postavičkou, nejspíš autorem dílka. Mávají. Určitě tatínkovi. Je na frontě.
Na dalším výtvoru dominuje bílá holubice míru. A úplně nejvýš je barevný obrázek, na kterém postavička běží a třímá v rukou ruskou vlajku.
Jenže když odsud ruští vojáci před pár dny ustupovali, neměli čas na to, brát si s sebou pozdravy od svých dětí ani ruské vlajky. Dokonce ani nestačili zamést stopy, které je usvědčují z páchání těžkých zločinů. Prověřit, co se skutečně stalo a kdo se čeho dopustil, budou muset kriminalisté. Vojáci, kteří města v Charkovské oblasti osvobodili, i novináři, kteří sem s nimi přijeli, zveřejňují první svědectví. Rusové po sobě zanechali stopy i v podobě videozáznamů z bezpečnostních kamer umístěných na policejních stanicích.
„Tady je maska, kterou si Orkové nasazovali, když šli mučit lidi obnaženými elektrickými dráty, které jim připínali na palce. A tady v té místnosti žili… Šokující je, že hned vedle místnosti, kde se mučilo, si okupanti rozvěsili