„Neříkejte mi trenére. Jsem Kari.“ S hokejovým koučem o zlatém snu i životě v Česku
Díky bronzu na mistrovství světa si Fin Kari Jalonen, první zahraniční trenér hokejové reprezentace od roku 1947, české fanoušky rychle získal. V rozhovoru popisuje blízký vztah s hráči, své první měsíce v Česku i to, co je napsáno ve hvězdách.
„Dobrý den, jak se máš?“ Hlavní trenér českých hokejistů je na začátku nového ročníku v dobré náladě a spřádá plány na nadcházející měsíce. Léto po úspěšném bronzovém šampionátu strávil částečně ve Finsku a v Kanadě, nyní už objíždí české stadiony a připravuje se na neolympijský ročník, který vyvrcholí mistrovstvím světa pořádaným v Lotyšsku a ve Finsku.
Na co se v rozhovoru mimo jiné ptáme:
- Co musel Kari Jalonen v národním týmu změnit od nepovedené olympiády.
- Jak funguje tým pod cizojazyčným vedením.
- Jak se staví k rozhodnutí nepovolávat hráče z KHL.
- Jak komentuje válku na Ukrajině.
Říká se o vás, že jste férový trenér, který umí občas zakřičet, ale má s hráči kamarádský vztah. Jste to vy?
Ano, to jsem já. Věřím, že když znám hráče blíž a vím o něm víc než jen to, že je obráncem či útočníkem, poznám lépe jeho charakter. Svůj pracovní proces stavím na poznání, kým ten chlap skutečně je mimo led.
To je přístup, kterému důvěřuju i v hokeji, kde vedu třeba 20 nebo 25 hráčů. Musím je znát, až potom spolu můžeme probírat i cokoliv bližšího. Věřím, že je musím takto zapojit, aby se stali součástí našeho programu, ať už se jedná o tréninky, nebo rozbory zápasů. V tom spočívá leadership dnešní doby.
I proto vás hráči oslovují Kari, ne trenére?
Přesně tak, to k tomu patří. Nejsem jen trenér. Než nám začal tréninkový kemp před šampionátem v Tampere, vždycky jsem všem řekl, kdo jsem, odkud pocházím a jakou mám rodinu. Až potom jsem jim představil své ideály, čemu v hokeji věřím. Aby doopravdy věděli, kdo jsem.
Opravdu nemám rád, když