Marxista, který se odmítal nechat svázat dogmaty a soudruhům diskreditaci marxistické filozofie nikdy neodpustil
Seriál Česká inteligence 20. století: Nikdy nebyl proletářem. Do komunistického hnutí, svou podstatou plebejského, nastoupil Robert Kalivoda (1923–1989) kádrově shora. Po otci, masarykovci a úředníkovi na ministerstvu školství, zdědil sociální cítění, po matce protestantce inklinaci k české reformační tradici; v rodině se tradovalo, že mezi dávnými předky byli členové Komenského Jednoty bratrské.
Kalivodův pozdější, skoro celoživotní zájem právě o dějiny husitství měl kořeny doma. Venku za sociální spravedlnost v oněch třicátých letech, čase Kalivodova dospívání, bojoval skoro celý svět; jako kluk nejvíc a nejdychtivěji sledoval občanskou válku ve Španělsku, k Orwellovu Holdu Katalánsku se jako k milované knize vracel ještě o půlstoletí později.
Do definitivní podoby se názorově zformoval za války jako člen surrealistické skupiny na pražském Spořilově; jedné z těch, které se po rozvratu Skupiny surrealistů v ČSR v roce 1939 snažily o obrodu hnutí. V čele stál Zbyněk Havlíček, všestranný tvůrce, dodnes u nás katastrofálně nedoceňovaný, který nosil Kalivodovi knížky jak od Marxe, tak od Freuda, obojí pěkně najednou. Společně se pak o nich diskutovalo s ostatními členy skupiny, jako byli Rudolf Altschul, Libor Fára a další.
Jak Marx, tak Freud plus autoři, kteří na ně navazovali, patřili za války k autorům zakázaným – což mělo kromě mnoha nevýhod i jednu výhodu: široko daleko nebylo nikoho, kdo by toužil vnucovat jejich dogmatický výklad, což se předtím i potom v případě marxismu i psychoanalýzy běžně dělo.
Tak se stalo, že Kalivoda