Nepřítel už není za devatero horami. Hrdinství v pohádkách a filmech pro děti se změnilo
Esej Pavla Pospěcha: Každá společnost vypráví sama o sobě příběhy. Sledovat, jak se tyto příběhy mění, znamená porozumět tomu, jak se mění společnost.
„Já byla v zámku vězněná, skrývej city, buď skříňka zamčená,“ zpívá princezna Elsa v českém překladu slavného dětského muzikálu Ledové království a její píseň graduje refrénem: „Já jsem svá, to chci dokázat všem (…) i ten strach, co ve mně vládnul, je loutka bezmocná!“ Elsa v tu chvíli ve filmu ještě nemá vyhráno, její píseň je však oslavou prvního, nejdůležitějšího kroku.
Je to krok, který čeká hrdiny a hrdinky mnoha soudobých pohádek – a jenom těch soudobých. O generaci starší hrdinové by jej sotva poznali nebo pochopili. Nepřítel, kterého Elsa porazila, nesídlil ani za devatero horami, ani za devatero řekami: sídlil v
