Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Facku dítěti bychom měli vnímat, jako když někdo ukradne rohlík. Jako něco neslušného, říká expertka

Petra Wünschová. Foto: Locika
Petra Wünschová. Foto: Locika

V české společnosti narážíme na vysokou toleranci k násilí v blízkých vztazích, říká Petra Wünschová, ředitelka prvního českého advokačního centra. To má násilí v rodinách řešit „pod jednou střechou“ od sociálně právní ochrany až po terapii a zdravotní pomoc dětem. „V České republice je spolehlivě stíhané až závažné násilí, kterému se třeba v zahraničí říká intimní terorismus,“ upozorňuje Wünschová.

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Co je potřeba změnit v českém přístupu k násilí na dětech.
  • Zda se lze inspirovat v zahraničí.
  • Jak týraným dětem (ne)pomáhá český systém.

Jaká je situace v Česku, co se týče domácího násilí a násilí na dětech?

Tuto otázku bych rozdělila na dvě oblasti. Co se týče domácího násilí, které je zaměřené primárně na ženy: v roce 2006 byl iniciován zákon na ochranu před domácím násilím. Od té doby máme síť intervenčních center pro osoby ohrožené domácím násilím a poměrně unikátní institut vykázání. To znamená, že pokud v rodině dochází k násilí, může policie osobu podezřelou z toho, že se násilí dopouští, vykázat na dobu od deseti dní až třeba na půl roku. Dále máme zákon na ochranu oběti, takže se zdá, že po legislativní stránce spousta věcí funguje dobře.

Potíže jsou s zaváděním do praxe, a to zejména kvůli tomu, že v české společnosti narážíme na vysokou toleranci k násilí v blízkých vztazích. Ukazuje se, že oka v té síti jsou poměrně velká. V České republice je spolehlivě stíhané až závažné násilí, kterému se třeba v zahraničí říká intimní terorismus.

A proč tomu tak je?

Není to úplně náhoda, jelikož máme jinou definici domácího násilí, než má zbytek Evropy, a to viktimologickou, sloužící pro účely policie a soudu. Definujeme domácí násilí, až když jde o závažnou formu, kdy se opakuje a de facto se blíží definici týrání. Kvůli tomu jsou zachycovány až velmi závažné případy převážně fyzického násilí. U psychického je tolerance ještě vyšší.

To je tedy oblast násilí na ženách, potažmo na dalších zranitelných osobách, včetně mužů, ale co se týká násilí na dětech, tam je velké slepé místo. Tam nás teprve čeká systémový krok k tomu, aby dětem byla poskytována předvídatelná, dobře dostupná a systémově ukotvená pomoc, ale narážíme na stejný problém, a tím je vysoká tolerance k násilí v blízkých vztazích.

Dětské advokační centrum

Má za úkol dostat pod jednu střechu celý proces vyšetřování případu a pomoci dětským obětem násilí – od sociálně právní ochrany přes trestní řízení až po terapii a zdravotní pomoc dětem, které se jinak při vyšetřování a poskytování následné pomoci v průměru dostanou do kontaktu se 47 různými osobami na 15 různých místech.
V Evropě již existuje 32 podobných center ve 22 zemích. První dětské advokační centrum Locika bylo otevřeno v Praze v září tohoto roku.

Slavnostní otevření centra za přítomnosti ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Foto: Locika

Jaké jsou příčiny tohoto násilí?

Moje zkušenost dětského terapeuta je, že za příčinami je potřeba jít až do

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Duševní zdraví

Rodina a vztahy

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější