Ziggy Stardust se snáší na zeměkouli v dokumentu Moonage Daydream
Dokumentární film Bretta Morgena Moonage Daydream je jakousi impresí Davida Bowieho, pokusem postihnout osobnost slavného hudebníka jinak než vytvořením obrázkového slovníkového hesla. Divák, který má k Bowieho tvorbě vztah, by měl být spokojen. Zvlášť uvidí-li film na velkém plátně a zvuk bude dostatečně silný. Teď k tomu bude příležitost, film po premiéře na karlovarském festivalu právě vstupuje i do běžných kin.
Moonage Daydream se jmenuje podle Bowieho písničky, v níž umělec poprvé vystupoval jako Ziggy Stardust, mesiášská a androgynní rocková hvězda mimozemského původu, která se snesla na zeměkouli, aby ji zachránila před pádem do dystopických pekel.
Denní snění v měsíčním věku. Velmi bowieovský koncept a velmi bowieovský název. Vyjadřuje jistou vzdálenost, distanci denního snílka od reálného světa, statisíce kilometrů vzduchoprázdna mezi Zemí a Měsícem. Téma distancovanosti, nemožnosti nebo neschopnosti překročit hranice vlastního světa a vztáhnout se k realitě kolem a lidem v ní se také v Bowieho slovech použitých ve filmu často vrací.
V úvodu snímku znějí zpěvákova slova o povaze času, o absenci, kterou v duších soudobého západního člověka vytvořila „smrt Boha“, a snaze zaplnit ji božstvy novými – třeba rockovými hvězdami.
Nedlouho poté režisér Brett Morgen zařazuje koncertní záznam z časů Ziggyho Stardusta. Zní skvěle (mnoho nahrávek bylo pro potřeby filmu remasterováno), je na něm ale i cosi zneklidňujícího.
Umělec jako dikátor
V jednom záběru Bowie nehybně
