Deník N

Věděl jsem, že i když řeknu ne, stejně se neubráním. Kněz mě zneužíval a pak jsem se mu z toho musel zpovídat

Jiřímu Kylarovi je 44 let, podniká v typografii a je zastupitel v obci Halouny. Aktivně působí v řevnické farnosti, je ženatý a má tři děti. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Jiřímu Kylarovi je 44 let, podniká v typografii a je zastupitel v obci Halouny. Aktivně působí v řevnické farnosti, je ženatý a má tři děti. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Bylo mu dvanáct let, když ho začal sexuálně zneužívat katolický kněz. Později se Jiřího Kylara snažil přesvědčit, že je pro kněžství zrozený, a dokonce mu nabídl své ministranty, až on „nebude moct“. Kylar dnes sám obětem sexuálního zneužívání kněžími pomáhá.

Když jsme spolu dělali v září rozhovor, ve kterém jste se svěřil, že jste byl v dospívání zneužíván knězem, na čas potom toto téma mediálně utichlo. Co se dělo ty měsíce přímo v církvi? Jaké jste měl reakce?

Překvapila mě vlna reakcí, které byly pozitivní. Jedna z prvních byla od opata Siostrzonka, který mi vyjádřil velkou podporu a dík za otevření tématu a postoj. Jinak co se týče reakce vedení církve, tam ty věci samozřejmě běží s určitým zpožděním a setrvačností. Jedna věc je, že se téma otevře a vykopne, druhá že biskupové teď spíše vyčkávají, co to udělá dál. Od té doby mi volaly desítky obětí, s mnohými jsem se setkal. Musím říci, že vůbec nešlo jen o zneužívání v katolické církvi. Ti lidé – oběti – byli rádi, že to někdo otevřel veřejně. Toto skutečně není téma, se kterým by šel každý ven. To, co po našem rozhovoru probíhalo třeba v naší farnosti, mě překvapilo. Lidé byli překvapeni, mnozí byli úplně dojatí. Zasáhlo je to, protože netušili, že ve svém středu mají člověka, který něco takového prožil. Mě znají jako radostného člověka a říkali mi, že netušili, kolik bolesti je za tou radostí skryto. A pak jsou lidé, kteří to absolutně nechápou.

To se vás ptají, jak jste si to jako dítě mohl nechat líbit?

Přesně. Jak jsem si to mohl nechat líbit a jak je možné, že s tím vylézám až více než dvacet let poté.

Takže ten samý argument, který často padá u MeToo, tedy když jste mlčel dvacet let, měl jste mlčet už napořád?

Ano. Pro pochopení oběti je důležité si uvědomit, že se oběť cítí zahanbená, ponížená, je zraněná… Integrita oběti je na dva kusy a trvá dlouhé roky, než se duše s tělem smíří. U obětí je mnohdy velká nenávist vůči vlastnímu tělu. Ti lidé třeba nejsou schopní normálně fungovat. Najednou se zaseknou a nemohou vstát z postele, dělat jiné běžné věci. Je to na dlouhé roky, dát se dohromady – někdo to zvládá s pomocí psychoterapeutů, někdo o tom nechce mluvit vůbec… Je to těžké.

Můžete jen v kostce připomenout váš příběh?

Vyrůstal jsem v harmonické rodině, kde byly naprosto pevné sociální vazby s milujícími rodiči. A s milujícími sourozenci, byť jsme se jako kluci prali jako koně. Měli jsme jako děti štěstí, že jsme od šesti let jezdili na tábor Radost, který vedli tajně vysvěcení kněží P. Tišek Fráňa, P. Martin Holík a P. Josef Suchár. Ti nám, dětem z tábora, dali skvělý příklad víry – tedy osobní vztah k Bohu. To chci zdůraznit, protože si myslím, že to v mém příběhu hraje obrovskou roli. Obě dvě věci – rodinné zázemí a výchova k víře. Moje víra je vztah k Bohu, nikoli to, že jsem v katolické církvi zaškatulkován.

Jezdili jste k tomuto knězi od raného dětství?

Za komunistů byla dost velká nouze o dobré a zajímavé kněze, tak jsme s rodiči skoro každou neděli jezdili na mše k páteru Reinsbergovi do Prahy. Na něm vyrostli moji rodiče – a já s bratry potom taky. Byl to pro nás vzor skvělého kněze. A najednou se několik desítek kilometrů od našeho domova objevil kněz, kterého naši znali právě ještě od Reinsberga. Tak jsme tam jako děti začali jezdit, ministrovali jsme, naši tam s námi občas přespali. Moji rodiče se s ním přátelili. Jako ministrant jsem tam pak od mých dvanácti let jezdil na kole sám.

Přespával jsem tam, účastnil jsem se různých akcí s ostatními ministranty, jako byl úklid kolem kostela, pomáhání s přípravou na různé svátky a podobně. Ani jsem nevěděl jak, ale najednou jsem se cítil velmi oceňován za to, že jsem užitečný. Bylo to jiné než pochvala od rodičů. Najednou jsem měl pro někoho hodnotu. Ten kněz si to zřejmě uvědomoval, a tak mě občas bral na výlety, do bazénu, kupoval mi dárky, které rodiče nikdy koupit nemohli. Získal si mou důvěru, věřil jsem mu a cokoli mi řekl, to jsem si vzal za své. Byla to taková oddanost. Dnes už vím, že se této přípravě agresora vůči oběti říká grooming. To je příprava oběti na to, aby mu ta oběť bezmezně věřila a agresor mohl netušící oběť pohlavně zneužít.

Jaký to byl člověk? 

Byl velmi zajímavý, rozuměl výtvarnému umění, velmi četl, snažil se nás jako ministranty vzdělávat. To je jeden z důležitých aspektů, abychom dokázali pochopit, že agresor má velmi dobrý sociální status. Jako osobnost byl argumentačně velmi vybavený, uměl oponovat a také velmi manipulovat. Jako dítě a pak jako dospívající jsem neměl šanci mu oponovat. Neměl jsem na něj ani znalostmi, a už vůbec ne argumenty. Bylo to někdy hodně těžké. Uměl i zesměšňovat před druhými a zahanbit. Toho jsme se všichni dost báli. Když jsem s ním na faře zůstal sám… Připravoval si mě na to, aby mohl překračovat hranice. Já jsem k němu cítil bezmeznou důvěru. Ten první atak přišel v mých dvanácti letech. Začínalo to tím, že… Je mi dodnes velmi nepříjemné o tom mluvit…

Nemusíte být konkrétní, nepotřebuji, abyste popisoval praktiky, které ten kněz používal. 

Začínalo to letmými dotyky, až to prostě začalo překračovat hranice. Dělal se mnou věci, které

Rozhovory

Zneužívání v církvi

V tomto okamžiku nejčtenější