Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Smrt je pro Putina málo. V Evropě si peněz ceníte více než života, říká punkerka z Pussy Riot

Marija Aljochinová se jako rebelka narodila. Říká, že o její vztah ke svobodě se ale také zasloužila její maminka. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Marija Aljochinová se jako rebelka narodila. Říká, že o její vztah ke svobodě se ale také zasloužila její maminka. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Přede mnou sedí křehká, útlá bytost, které odchází hlas. Zabránit se tomu snaží jednou cigaretou za druhou. Dnes asi nejslavnější členka ruské ženské punkové skupiny Pussy Riot, známé víc ve světě než v Rusku, Marija Aljochinová, toho ale už vydržela víc než jen stávkující hlasivky, probdělé noci a vyčerpávající šňůru koncertů. V Rusku ji věznili, šikanovali, pronásledovali. Strážcům ruských pořádků dokázala utéct v převlečení za kurýra přepravní společnosti Delivery Club.

Největšími nepřáteli Marije Aljochinové jsou ruský prezident Vladimir Putin a čas. Se svými třemi souputnicemi tvořícími nyní jádro feministického hudebně-aktivistického tělesa Pussy Riot přijela na vystoupení v pražské MeetFactory s velkým zpožděním, nešťastným řidičem a vyčerpaným doprovodem. Zvuková zkouška byla předzvěstí problémů. Ze všech v ruštině napůl zpívaných, napůl recitovaných či rapovaných textů jsem rozuměla jen dvě slova „cecky“, „Lukašenko“ a ikonickou větu „Ruská válečná lodi, jdi do pr***e!“.

Koncert začal o padesát minut později, než měl. Naplněný sál si musel vynutit jeho zahájení pískotem, křikem a potleskem. Nervozitu začal projevovat už i organizátor celé akce Adam Ligas. Jen Aljochinová byla klidná. Ví, že v boji s režimem i časem je třeba se obrnit trpělivostí. Vyplatilo se jí to, když trávila dlouhé měsíce za ostnatým drátem v ruské trestanecké kolonii, když ji nedávno soud poslal do domácího vězení i tentokrát.

Diváci byli po zhlédnutí svérázné zvukové i obrazové show, jež má mnohem víc společného s aktivismem, protiválečným apelem, protestem proti konvencím a bojem za svobodu, než s hudbou, nadšení až unešení. Vše proběhlo hladce, bezchybně a profesionálně. Působivé scény zobrazující tvrdé policejní represe se promítaly za recitování různých dialogů, například dialogu vězněné s dozorkyní.

Hlas Aljochinovou i po tomto výkonu opustil jen zčásti, a tak jsme o půlnoci usedly k rozhovoru, který začala slovy: „Jsem noční tvor, nevadí?“

Na co jsme se mimo jiné ptali:

  • Věří Marija Aljochinová ve svobodnou budoucnost Ruska?
  • Nelituje let, které místo se svým synem strávila ve vězení?
  • Jsou Evropané Rusku schopni vzdorovat?

O čem budete zpívat, až nebude Vladimir Putin u moci a Rusko bude svobodné, čehož se soudě z vašich textů hodláte dožít?

Nesnáším tyhle rozhovory o tom, co bude „po něm“, co bude „až…“, V Rusku je to teď velké téma. Přitom jsme ještě nepřežili to, co je „do…“ (Putinova konce, pozn. red.).

Takže naději, která zní v jedné z vašich písní „Rusko bude svobodné“, ve skutečnosti nesdílíte?

Rusko určitě bude svobodné. Protože jednou

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější