Jsme odsouzeni ke čtení. Dětem musíme dovolit číst, co chtějí, ne je nutit do Babičky a Broučků
Přečetli jste během svého života Psohlavce nebo Babičku? Co vám to dalo a co to může dát dnešním dětem? S touto tezí otevřela Asociace malých nakladatelů a knihkupců (AMANAK) debatu o rozvoji čtenářství u dětí a mladých lidí. Cesta ke změně zastaralých seznamů povinné školní literatury bude dlouhá. Klíč je v rodičích, pedagozích a školách. A hlavně v tom, nechat děti číst, co chtějí, shodují se odborníci.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Neříkám, že děti nemají Psohlavce číst, ale nejsem si jistá, jestli je osloví. Jako problematické vnímám, že seznamy literatury v současném systému neodpovídají realitě,“ upozornila během pondělní debaty o českém čtenářství Anna Štičková, jedna ze zakladatelek nové profesní organizace AMANAK.
Podle ní je důležité dětem nabízet knihy s tématy, kterým děti čelí nebo budou čelit. Ostatně už dnes existují dětské knihy s tématem pandemie covid-19, války na Ukrajině nebo klimatické krize.
Čtení na léto: Jak dětem vysvětlit válku
Dvacet minut není ani epizoda na Netflixu
Má ale vůbec smysl podporovat čtení, když dnešní děti tráví velkou část svého času sledováním audiovizuálních platforem, jako je TikTok, YouTube nebo Netflix?
Laicky viděno může působit schopnost číst jako jedna z mnoha mediálních dovedností. Vědecky je ale dokázané, že ten, kdo