Deník N

Chci reagovat na pohyb světa, papež je skvělý, říká zpěvák Hrůza

Kapela Hrůzy. Foto: Ondřej Pýcha
Kapela Hrůzy. Foto: Ondřej Pýcha

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza působí na hudební scéně již více než dvě desetiletí. Za tu dobu naskládal slušnou řádku hitů, ať už jako frontman kapely Ready Kirken nebo později na sólové dráze, respektive s Kapelou Hrůzy. Nyní je na turné klubových koncertů a na podzim chystá natáčení nového alba.

Nová deska vzniká trochu jiným způsobem než v minulosti, že ano?

Ano, rozhodl jsem se dát větší prostor všem klukům z kapely. Každý by měl přinést dvě až tři písničky, které pak otextuju. Samozřejmě díky tomu, že pracuju i mimo rámec kapely, skládám třeba věci pro film, mám víc než jen dvě tři věci. Jsem zvědavý, jak to budeme dávat dohromady. Může se stát, že budeme vybírat z nějakých pětadvaceti skladeb, přičemž ideální počet na desku je tak dvanáct. Ale možná to vyřešíme tak, že vydáme klasickou desku s bonusovým diskem, na kterém by byly ty moje filmové písničky.

Na základě čeho jste se rozhodl dát prostor spoluhráčům a nespoléhat se v tomto případě jen sám na sebe?

Bylo by škoda nevyužít potenciál, který v kapele je. Třeba klávesista Karel Heřman už se mnou hraje nějakých třináct let, stejně tak kytarista Emil Kopta, mám ve skupině Pavla Brillu, který žil léta v Irsku, procestoval Ameriku. Nesmím zapomenout ani na bubeníka Standu Matouška, který občas taky přijde se skvělým nápadem. Ještě bych chtěl upřesnit, že není podmínkou, aby každý člen kapely měl na desce
ty své dvě písničky. Jde prostě o to, aby bylo z čeho vybírat.

A aby byl výsledek co nejpestřejší?

Už léta se držím toho, že chci mít co říct a chci dodržovat pravdu. Náš svět je v neustálém pohybu, čili je logické, že na ten pohyb chci nějakým způsobem reagovat. Přínos mých kolegů bude v tom, že třeba mnohem lépe než já vyjádří hudebně nějakou emoci, kterou pak doplním slovem.

Kam se tedy podle vás svět pohybuje, jakým směrem?

Dopředu, ale neříkám, že dobře nebo špatně. On svět je vlastně pořád stejný, jen úhel pohledu se nám mění. Klasický je příměr o zpola prázdné nebo naopak zpola plné sklenici. Měli bychom naslouchat jiným názorům, zkusit se na věci dívat i jinak. Já sám se považuju za 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější