Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rodiče jsou tu pro děti, ne naopak. Manželství pro všechny posílí trh s dětmi, obávají se Chvála s Trapkovou

„Pořád se mluví o zájmech dětí, ale ve skutečnosti jde o zájmy dospělých,“ říkají sexuolog Vladislav Chvála a psycholožka Ludmila Trapková. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Pořád se mluví o zájmech dětí, ale ve skutečnosti jde o zájmy dospělých,“ říkají sexuolog Vladislav Chvála a psycholožka Ludmila Trapková. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Lepší svět přece nestojí na sexualitě dospělých, ale na vztahu dospělých k dětem,“ říkají psycholožka Ludmila Trapková a sexuolog Vladislav Chvála. Obávají se, že potenciální uzákonění manželství gayů a leseb podpoří „trh s dětmi“: „Nám nejde o to, aby spolu nemohli žít homosexuálové, ale pojďme se bavit o tom, aby se neprodávaly děti.“ Deník N v rozhovoru dává prostor i jejich argumentům a zkušenostem.

O čem je v rozhovoru mimo jiné řeč:

  • Čeho se obávají s uzákoněním manželství gayů a leseb?
  • V čem je problematické náhradní mateřství?
  • Proč s ním dávají do souvislosti homosexuální sňatky?
  • Jak vypadá trh s dětmi?
  • Jak se podle nich může proměnit fenomén adopcí?

Naléhali jste, že je nutné, aby vaše postoje byly někde zveřejněné dřív, než bude pozdě, protože „hrozí, že Parlament přijme zákon, který dá na roveň manželství heterosexuálů a manželství gayů a leseb“. Čeho se tak bojíte?

Ludmila Trapková: Nenabízeli jsme ke zveřejňování své postoje, to by bylo málo, ale nabízíme svědectví. Třicet let přemýšlíme a publikujeme o svých klinických zkušenostech. Obáváme se, že se připravuje zákon, který nezohledňuje znalosti o rodině.

Například polovina dětí má rozvedené rodiče a obecně se připouští, že to má svoje důsledky. A přesto se každodenně přesvědčujeme, jak málo rodičům dochází, co všechno to bude pro jejich děti znamenat, když jeden druhého opustí. Gayové a lesby tvoří jen velmi úzkou součást celkového procesu, který by nás měl znepokojovat.

Ludmila Trapková a Vladislav Chvála kontaktovali Deník N začátkem léta se svým komentářem k debatě o uzákonění „manželství pro všechny“.  A také v přímé reakci na několik textů v Deníku N, které se týkaly uskupení Aliance pro rodinu, s jejímiž postoji oba v některých ohledech souzní a Aliance pro rodinu se několikrát o jejich názory a zkušenosti opírala v prosazování svých zájmů. Text kvůli některým zavádějícím zkratkám neodpovídal redakčním standardům. Dohodli jsme se však, že s psycholožkou a sexuologem nabídneme čtenářům kritičtěji vedený rozhovor.

Vladislav Chvála: Nám nejde o manželství gayů a leseb, ať je mají. Upozorňujeme na situaci dětí. Vývoj dítěte je hodně komplikovaný a stále o tom nevíme dost. Tak jako se dítě vyvine jedině v ženské děloze, potřebuje ke zdravému vývoji vyrůstat v rodině, která představuje sociální dělohu. Muž a žena počnou dítě, žena je donosí a porodí a jen tak se dítě dostává na svět. Má proto jen jednu matku a jednoho otce.

Když ho koupíme a dáme ho páru, který přirozeně počít nemůže – a to může být nejen gay pár, ale i neplodný pár –, vytváříme náhradní rodinu už na počátku jeho života.

Trapková: Dítěti, které ještě nebylo ani počaté, se předem plánuje, že nebude mít své vlastní biologické rodiče.

Pokud čtu vaše slova správně, je pro vás problematický zejména institut náhradního, surogátního mateřství. Ale to přece nesouvisí s uzákoněním manželství gayů a leseb. Je to jiná – a v Česku rozhodně nedořešená – legislativa. Šedá zóna. A fenomén, který určitě není černobílý a zasloužil by širší diskusi z více stran. Ale vy o tom mluvíte tak, jako by kvůli homosexuálním manželstvím měla propuknout epidemie náhradního mateřství a byznysu s dětmi…

Trapková: Jenže to spolu souvisí. Jsem dětská klinická psycholožka, Vláďa somatický doktor, pracujeme spolu už pětatřicet let. Znám vývojovou psychologii dětí, on zná lidské tělo jako lékař. Spolupráce oborů osvětluje psychosomatické potíže, které s rodinou úzce souvisí. Nemám lidem za zlé, když v dobré víře prosazují něco, k čemu jim chybí znalosti.

V roce 2006 na semináři o registrovaném partnerství jsme všichni přítomní odborníci říkali, že s tím nemáme nejmenší problém. Ale že pokud se začne jednat o děti, je to složitější věc. Až půjde o adopce. Tehdy se ještě nemluvilo o surogátním mateřství.

Pořád se mluví o zájmech dětí, ale ve skutečnosti jde o zájmy dospělých. Existují odborné studie o tom, co prožívá kojenec, když nemá vlastní matku.

Dítě se stává předmětem trhu

Nikdo asi nerozporuje, že je obrovský problém, když dítě zejména v rané fázi vývoje nemá svou nejbližší osobu. Na tom existuje i odborný konsenzus, díky kterému se dosáhlo rušení kojeneckých ústavů. Zároveň mám za to, že panuje poměrně silná shoda, že pak už až tak zásadně nezáleží na tom, v jak „barevné“ rodině dítě vyrůstá, ale spíš jaké prostředí ta rodina pro dítě vytváří. Existuje řada výzkumů, které neshledávají žádné rozdíly ve velkých statistikách, že by na tom byly děti vychovávané gay páry hůř než ty, které vychovaly heterosexuální páry.

Chvála: Úplně s vámi souhlasím, že by bylo skvělé, kdyby děti z dětských domovů mohly být aspoň v náhradní rodině, třeba i homosexuálního páru, jenže tyhle děti často nejsou pro adopci volné. Množství volných zdravých dětí nestačí ani pro heterosexuální žadatele.

Ta úprava chystá zrovnoprávnit svazky mužů a žen, žen a žen a mužů a mužů, i když je zřejmé, že některé kombinace nejsou plodné. Zvýšíme tak počet potenciálních žadatelů, ale jak naplníme rovné právo na adopci?

Nebude diskriminací už jen myšlenka, že dítě potřebuje matku i otce? Já chápu, že ti, kteří nemohou dítě porodit, budou shánět někoho, kdo jim dítě odnosí. To není zadarmo. Dítě se tak stává předmětem trhu. A už se to zřejmě masivně děje, podle nabídek na internetu.

Náhradní (surogátní) mateřství

V případě, kdy žena (zpravidla ze závažných zdravotních důvodů) nemůže odnosit své dítě, může jí být odebráno vajíčko, které odborníci in vitro oplodní spermiemi jejího partnera či dárce a vloží do dělohy dobrovolnice, jež dítě donosí a porodí a následně se ho vzdá pro adopci. Při tzv. částečném náhradním mateřství je surogátní matka i matkou biologickou, její vajíčko je oplodněno pomocí asistované reprodukce spermiemi biologického otce dítěte.

Masivně? Prosím, dejte mi nějaký odkaz, ze kterého je zřejmé, že se to „masivně“ děje…

Chvála: Oficiální statistiky neexistují, ale odhadem se u nás ročně narodí za pomoci náhradního mateřství přes dvě stě dětí. Na Ukrajině, která je světovou velmocí, pokud jde o surogátní mateřství, je to několik tisíc (o situaci kolem surogátního mateřství na Ukrajině a o propojení s Českem referoval investigativní novinář Vojtěch Blažek na serveru Seznam Zprávy skutečně jako o „výrobě dětí na zakázku“ a byznysu s nimi, pozn. red.).

Na Ukrajině působí čtrnáct společností, které tuto službu nabízejí, podle New York Times se zde náhradnímu mateřství daří především kvůli chudobě. Surogátní matka si tam za odnošení dítěte vydělá desítky tisíc dolarů.

Autoři knihy Jeftovy děti, profesor R. O. Lopez a Brittany Kleinová tvrdí, že významný zájem o pronájem dělohy žen z chudých zemí mají bohatí muži z Kalifornie, kteří se obejdou bez žen. Neměli bychom to brát na lehkou váhu. Kde

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

LGBTQ

Rodina a vztahy

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější