Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nikdy nevíme, jestli se vrátíme živí a zdraví. Svědectví zaměstnanců Záporožské atomové elektrárny

Chladící věže Záporožské jaderné elektrárna u Enerhodaru. Foto: Ihor Bondarenko, Adobe Stock
Chladící věže Záporožské jaderné elektrárna u Enerhodaru. Foto: Ihor Bondarenko, Adobe Stock

Specialisté z okupované jaderné elektrárny popisují, jak Rusové z jejích pozemků ostřelují město Enerhodar. Přístup Mezinárodní agentury pro atomovou energii považují za zbabělý.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Můžeme být na pokraji jaderné katastrofy, popisují experti situaci v největší evropské atomové elektrárně u ukrajinského města Enerhodar, kterou už několik měsíců okupují ruští vojáci.

Nezměnilo se to ani během probíhající návštěvy expertů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), kterou téměř zmařilo ostřelování. Z něj se navzájem obviňují ruská a ukrajinská strana.

Denníku N se podařilo získat svědectví několika zaměstnanců elektrárny, kteří v extrémně náročných podmínkách v Záporožské atomové elektrárně stále pracují a žijí v okupovaném jaderném městečku Enerhodar.

Jejich jména jsme vzhledem k obavám o jejich bezpečnost změnili.

Oleg, vedoucí skupiny technické podpory:

Když začala válka, v Enerhodaru jsme si mysleli, že jaderná elektrárna bude nejbezpečnější místo. Tady se nemůže nic stát. Je to nemožné. Pokud se někde na Ukrajině můžete ukrýt, tak je to v našem městě.

Když během nočního útoku na Záporožskou jadernou elektrárnu spustila ruská armáda palbu na jaderné bloky z tanků a obrněných vozidel, pochopili jsme, že můžou udělat cokoli.

Když procházím přes kontrolní stanoviště v jaderné elektrárně, snažím se vypadat klidně. Několikrát jsem viděl, jak se naši zaměstnanci při kontrole dokladů nechtěli podívat dobyvatelům do očí a hned byli odvedeni do sklepů „na převýchovu“.

Někteří se vrátili se stopami popálenin a bití na těle. Někteří se ještě nevrátili. A nevím, jestli jsou naživu.

Ukrajinský jazyk, fotografie s vlajkou na vašem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Ukrajina

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější