Vláda na lidi nekašle, opozice situaci zneužívá a vyvolává zlobu, říká prezidentský kandidát Pavel
Průzkumy veřejného mínění řadí čtyři měsíce před volbami Petra Pavla k hlavním favoritům klání o Hrad. „Kandidaturu nevnímám jako sobeckou snahu být za každou cenu zvolen, ale aby v čele státu byl někdo, kdo reprezentuje hodnoty, se kterými se dokážu ztotožnit,“ říká v rozhovoru pro Deník N. Se sběrem podpisů je nyní podle vlastních slov přibližně v polovině, věří si ale, že za zbylé dva měsíce potřebný počet získá.
Prezidentskou kampaň plánuje Petr Pavel odstartovat 6. září v Praze, poté vyrazí objíždět regiony, aby získal zbývající počet podpisů potřebných pro účast ve volbách. Těch mu stále chybí dost, sebedůvěru, že to stihne, ale nepostrádá.
Ačkoliv se proti ostatním protikandidátům příliš nevymezuje, za svého hlavního protivníka označil populismus. Ten podle něj na české politické mapě nyní zosobňují hlavně Andrej Babiš a Tomio Okamura. Jeho hlavním protivníkem v prezidentské volbě může být právě šéf hnutí ANO, který chce rozhodnutí oznámit až na poslední chvíli.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Kolik má nyní občanských podpisů pod peticí se svou kandidaturou?
- Co by dělal v prvním týdnu prezidentství, aby dal i symbolicky najevo, že je už na Hradě nová hlava státu?
- Jak by se jako prezident stavěl k protestujícím občanům či opozičním stranám?
- Čí podporu v politickém spektru by před volbou přijal?
- Nezlehčil příliš svou předlistopadovou armádní dráhu, když se přirovnal k postavě z filmové komedie z vojenského prostředí?
Pane Pavle – je to pro vás překvapující oslovení? Častěji asi slyšíte „pane generále“.
Obojí. Je mi to úplně jedno. Generálem jsem pořád, i když jsem ve výslužbě. Kdo mě chce oslovovat hodností nebo jen jménem, může.
V kampani ale s hodností pracujete cíleně, jmenují se tak vaše profily na sociálních sítích, webové stránky. Proč ji stále využíváte?
Je to svým způsobem brand (značka, pozn. red.), pod kterým mě lidé znají. Mnoho z nich mi spontánně říká generále, protože jsou na to zvyklí, nic na tom není. Já to po nikom nevyžaduji a používáme to spíše, protože jsem takto známý.
Není to pro vás překážka v přepnutí se na civilní roli politika-kandidáta?
Nijak mě to neškatulkuje ve způsobu uvažování. Generálem jsem byl a asi jím do konce života zůstanu. To ale neznamená, že uvažuji ve vojenských kategoriích. I jako náčelník generálního štábu jsem uvažoval mnohem více v kategoriích politických než vojenských. A ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO jednoznačně převažovala politická témata.
Nemám to tedy tak, že proto, že mi někdo říká generále, budu mít neustále tendenci velet a vykonávat rozkazy. To ne.
Jste autoritativní šéf týmu?
Ne. Vždycky jsem byl kooperativní šéf. Je to dáno tím, co jsem dělal. Začal jsem u speciálních jednotek, které mají malé týmy. Členové jsou závislí jeden na druhém, jsou multifunkční. Každý musí mít několik odborností, aby se vzájemně zastoupili, rozhodnutí se vždy tvoří kolektivně. Teprve pak velitel rozhodne a přijme odpovědnost. Ale vždycky je to o spolupráci a komunikaci.
Co když to někdo vidí tak, že generál Pavel, to je ten člověk vycvičený poslat lidi do boje, ze kterého se nemusí vrátit? A nemá jistotu, jestli je to předpoklad pro civilní roli, v níž se bude snažit stmelovat národ.
Stmelování je i v armádě. Není to jen o vydávání rozkazů. Pokud budete dávat rozkazy, které nemají hlavu a patu a s kterými vaši podřízení nejsou ztotožněni, nebude to fungovat.
Má práce v NATO byla přesně taková. Přestože jsem byl nejvýše postaveným vojákem v Alianci, nikomu jsem nevelel. Neříkal jsem 30 státům, co a jak budou dělat. Šlo o dosahování konsenzu a každý
