Jak je důležitá mediální politika státu a proč ten český žádnou nemá?
Komentář Jana Jiráka a Martina Gromana: Diskuse o masových a síťových médiích se bez jednoznačné mediální politiky v českém prostředí zužují na několik dílčích evergreenů, jako jsou média veřejné služby (jejich financování, poslání a reálný výkon), vlastnictví médií politiky, dezinformace, fake news či tzv. hybridní válka, a jejich vliv na postoje a chování příslušníků české společnosti.
Každé z těchto témat se probírá zažitým způsobem, zpravidla ve dvou krajních a nesmiřitelných polohách. Na jedné straně: poplatky financující veřejnoprávní rozhlas a televizi se musí zvýšit. Na druhé straně: poplatky se zvyšovat nemají, obě média poskytují málo kvalitní službu, platby za ně by se spíš měly zrušit. Nebo: dezinformace ohrožují stabilitu společnosti, jsou bezpečnostním rizikem, proto je třeba jejich šíření omezit. A na druhé straně: takové omezování je zásah do svobody projevu a je v demokratických poměrech nepřípustné.
Zajímavý je na tomto poli pohled ministra kultury Martina Baxy. Oponuje