„Jez do polosyta, ať můžeš za chvíli zase,“ říká se v Malajsii. Místní se s nadsázkou dokážou projíst celým dnem
Malajsijský deník Jany LeBlanc: Kde ve Spojených státech následuje za pozdravem otázka „jak se máš?“, v Malajsii je to často „ahoj, už jsi jedla?“. Na rozdíl od Američanů, pro které je otázka spíš součástí pozdravu, ale Malajsijce odpověď skutečně zajímá. A pokud je náhodou záporná, nějaké jídlo, abyste tento prohřešek rychle napravili, nejlépe samozřejmě společně s tazatelem, není většinou o moc dál než na konci vaší ruky.
Je pár minut před půl jedenáctou, když přicházím do kavárny na setkání s malajsijskou fotografkou Annice Lynovou, vůbec první ženou, která z této země světa odjela pod hlavičkou mezinárodní tiskové agentury fotografovat olympijské hry. Už dvakrát. Založila mimo jiné iniciativu Women Photography Malaysia a časopis Forbes ji zařadil do svého žebříčku talentů 30 pod 30.
„Ahoj,“ pozdraví mě. Nenásleduje žádné „ráda tě zase vidím“ (už jsme se jednou setkaly), „máš se dobře?“, „našla jsi to v pohodě?“, ale „už jsi jedla?“. Chvíli tápu, co má na mysli. Snídani jsem měla, na oběd se mi zdá brzy, ostatně proto jsme se dohodly na setkání v kavárně.