Miluju tě, pošli prachy! Dokument ukazuje, jak mladí Afričani s laptopem a vúdú vodí zápaďáky za nos
Rozesílají dopisy o bájném dědictví, pod falešnými identitami zaplavují internetové seznamky, z vypreparovaných harddisků elektroodpadu získávají informace k vydírání. Evropani a Američani jim za to, často ochotně, platí. Co jsou zač Afričani, jimž v tomto „byznysu“ pomáhají i vúdú rituály? Belgický režisér ghanského původu Ben Asamoah to dokumentuje ve snímku Sakawa.
„Miláčku, jak se máš? Moc se mi dnes po tobě stýskalo!“ V záběru figuruje pitvořící se urostlý Afričan na prašném dvorku kdesi v Ghaně, na druhém konci linky se ozývá hlas postaršího Američana, který má za to, že mluví se ženou z jiné části USA. Střih. „Hele, a jak dlouho mám čekat, než někoho požádám o peníze?“ dotazuje se mladá žena svého zkušenějšího bratra poté, co si právě neobratně vytvořila fake profil na internetové seznamce. „Počkej tak asi týden. Jestli je to dobrej chlap, tak radši dva,“ zní doporučení.
Byznysu, o němž je řeč, se v Ghaně a Nigérii říká sakawa a provozují ho zejména mladí muži, někdy už od třinácti let. Snaží se po internetu navázat kontakty s lidmi z Evropy a Ameriky a vymámit z nich pod rouškou nejrůznějších výmluv peníze. Evropani a Američani přitom často vůbec netuší, že komunikují s lidmi z Afriky.
„V Ghaně je angličtina oficiálním jazykem, z určitých telefonních čísel se dají generovat čísla, která vypadají, jako že voláte z USA. A pokud Evropan nebo Američan ví, že volá do Afriky, často se domnívá, že se jedná o někoho, kdo v Africe dočasně pracuje pro nějakou neziskovou organizaci. Myslí si, že navázal kontakt s bílou ženou, a on je to přitom africký muž, který se snaží mluvit ženským hláskem nebo si na trhu za patnáct dolarů koupil měnič hlasu,“ rekapituluje Asamoah, s čím vším se při natáčení dokumentu setkal.
Belgický filmař se s kamerou do komunity lidí provozujících sakawu dostal pozoruhodnou souhrou okolností. V nich figuruje jeho ghanský původ i fakt, že v západoafrické zemi žil mezi dvanácti a sedmnácti lety. Oněch pět let přitom strávil na internátní škole, kde se seznámil s vrstevníky, o nichž nyní natočil film. „Je to film o životě, který bych patrně žil, kdybych v Ghaně zůstal,“ říká režisér.
Falešné identity
Byznys funguje, peníze tečou. Tu dvacet dolarů, tu padesát. Někdy i tisíc nebo dva. Kluci, s nimiž byl Asamoah na internátu, jsou prý schopní od jednoho klienta získat i 20 000 nebo 50 000 dolarů a víc. Důvodů, proč zápaďáci „sponzorují“ Afriku, je prý celá řada.
„Někteří opravdu hledají lásku. Většinou se jedná o muže nebo ženy, kteří jsou
