Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jako když člověku chybí tlačítko start. Stále více dospělých zjišťuje, že mají ADHD

Nezvládla napsat diplomku. Nedokopala se k tomu. ilustrace: Alena Spálenská, @muj_adhd_mozek
Nezvládla napsat diplomku. Nedokopala se k tomu. ilustrace: Alena Spálenská, @muj_adhd_mozek

Mají hodně nápadů, většinu ale nedotáhnou. Když někdo mluví dlouho, mají nutkání skočit mu do řeči. A bojují s neklidem v hlavě, kterou jako by často nešlo vypnout. Přibývá dospělých lidí, kteří se v podobném popisu najdou – zjišťují, že se jich týká ADHD, porucha, která byla ještě nedávno odborníky přisuzována jen malým zlobivým chlapcům. Nediagnostikovaní dospělí s ADHD přitom často zažívají své osobní peklo, propadají depresím, závislostem i pocitu, že za nic nestojí. „Diagnóza znamenala velkou úlevu. Pořád jsem si říkala, co je se mnou špatně,“ popisuje třicátnice Gabriela. Přinášíme hlasy odborníků a příběhy lidí, kteří díky diagnóze lépe poznali sami sebe.

Michal Kašpárek si před dvěma lety sedl k počítači a napsal příspěvek na Facebook. Podělil se v něm s internetem o osobní zprávu: má ADHD. Novinář se vypsal z toho, že se od dětství potýká s problémy se zapomnětlivostí a soustředěním a že teprve ve 36 letech odhalil jejich pravou příčinu.

„Všiml jsem si, že v kolektivním povědomí existuje obraz nevycválaného a neunavitelného fakana, který ruší a zlobí a místo toho, aby dostal pár na prdel, pro něj farmakobyznys vymyslel pilulku,“ trefně shrnul na podzim 2020 v příspěvku, který sklidil mnoho ohlasů, zažitý mýtus.

„I po dvou letech od statusu o ADHD mi pořád píše několik lidí měsíčně,“ popisuje Kašpárek. „Typicky chtějí tip na psychiatrickou ambulanci. Což je problém, protože ta moje teď byla obsazená na dlouho dopředu,“ dodává publicista.

Michal Kašpárek má ADHD celý život, přišel na něj před dvěma lety ve svých 36. „Sám jsem byl docela hodné, ne moc aktivní děcko,“ říká. Foto: Alžběta Ressnerová

V obsáhlém příspěvku také připomenul, že zkratka ADHD označuje vrozenou poruchu pozornosti způsobenou „ne úplně standardním provozem neurotransmiterů“ – chemických látek, které přenášejí zprávy mezi buňkami mozku.

To se může projevovat různě – těkavostí, vznětlivostí, zapomnětlivostí či zasněností. Potíž je v míře a v tom, že si své potíže řada lidí s poruchou nemusí spojit.

Zdánlivě roztomilá rozevlátost s sebou přináší i rizika – častější úrazy, nehody nebo sklony k závislostem. Život s ADHD na vás tak může napáchat dost škody. Zvlášť když o své poruše nevíte.

Nadané dítě s bolavou hlavou

Krišpína Nohejlová byla nadané dítě, na základní škole dobře prospívala. „Byla jsem takový malý Sheldon,“ směje se v narážce na postavu geniálního podivína ze seriálu Teorie velkého třesku. Od devíti let ji ale trápily silné bolesti hlavy. Když s rodiči prošla mnoha vyšetřeními, odnesla si diagnózu: dětské migrény. Ty ale ani po léčbě neustávaly.

Krišpína proto trávila část střední školy ve tmě šatny, kam ji pouštěla učitelka, když jí bylo nejhůř.

Osmadvacetiletá žena už ví, že žádné migrény neměla. Zažívala smyslové přetížení, stav typický pro lidi s ADHD. Než ale ke správné diagnóze došla, trvalo to 26 let.

A byly to komplikované roky. Po protrpěném studiu biologie nezvládla napsat bakalářskou práci. Jak říká, nedokopala se k tomu.

„Extrémně se mi zhoršily úzkosti a do dvou let

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Duševní zdraví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější