Nám ani vyšetřovatelům na vraždách se nedařilo, říkají autoři Případů 1. oddělení. Třetí série je temnější
Vyšetřovatel vražd Josef Mareš a novinář Jan Malinda. Spoluscenáristé Případů 1. oddělení se při dopisování druhé série nepohodli, půl roku spolu skoro nepromluvili a o třetí sérii nechtěli ani slyšet. V pondělí 5. září však na České televizi nakonec k radosti fanoušků a fanynek pražské seriálové mordparty další řada startuje. „Je temnější a závažnější,“ říkají scenáristé v rozhovoru o společném psaní, o neshodách i usmíření a o neobjasněných případech.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
-
Jak to, že třetí sérii nakonec napsali?
- Proč se pohádali? A jak se usmířili?
- Jaké období bylo pro Josefa Mareše nejtěžší a proč?
- Proč byl Jan Malinda naivní?
- Jak vraždy zasáhly Josefu Marešovi do osobního života?
- Proč Jan Malinda odmítl psát případ „Okno“?
V čem bude třetí série jiná než dvě předchozí?
Jan: Myslím, že je o stupeň závažnější.
Josef: Možná trošku temnější.
Jan: Řešíme policajta v důchodu, na kterého se začíná zapomínat a on se s tím musí vyrovnat. Řešíme vztahy na policii, často hodně pošramocené, napjaté. Proměnu ve vedení policie.
A hlavně šílený tlak na první oddělení a jeho šéfa kolem některých případů. To pro mě bylo velký téma. Ustát ten tlak, ne pár dní nebo pár týdnů, ale měsíce. Obdivuju celý tým, že se tehdy úplně nerozhádali a vydrželi. Všichni ti „Korejsové“ tehdy využili situace a začali jim okopávat kotníky, přes spřátelené novináře vypouštět informace, že to dělají blbě.
Oddělení vražd nakonec všechny ty případy vyřešilo, ale u Tramvaje 17 to trvalo, tuším, dva roky.
Jan: A právě na tom jsme ve scénáři hodně stavěli, na odhodlání věřit svým úsudkům a mít morál všechno ustát. A pak je tam samozřejmě téma Pepíkova odchodu od policie (Josef Mareš odešel od policie na podzim 2019, pozn. red.), která se – tedy alespoň tak, jak jsem to vnímal já – měnila spíš v korporát.
Josef: Stručně bych řekl, že třetí série je míň veselá.
Jan: V dílčích replikách snad zůstáváme vtipní, ale jak byl Kozák v první a druhé sérii docela veselej člověk, na šéfovském postu má čím dál víc starostí.
Nekopíruje to období tlaků kvůli nevyřešeným případům vlastně dobu, kdy kolegiální vztah vás dvou taky procházel krizí? Během dokončování a natáčení druhé série jste, jak jsem vyčetla ve starších rozhovorech, spolu skoro nemluvili…
Josef: Sešlo se asi jedno s druhým.
Jan: On tehdy Pepík neměl ani čas, ani náladu se scházet. Asi jsme šli občas na pivo, ale nebyly to nejveselejší hospody, jaký jsme spolu zažili. Trochu mi to všechno časově splývá, ale asi to bylo i období, kdy jsme na tom byli kolegiálně hůř. Přelom let 2014 a 2015. Nedařilo se nám spolu, ani jim na vraždách.
Co se tehdy mezi vámi vlastně stalo? Měli jste se plné zuby, tak jste dojeli do ponorky, nebo jste se pohádali?
Jan: Jednoduchá věc. Ve druhé sérii jsem pod tlakem, abychom byli lepší, zpanikařil jsem a přestal jsem se k Pepovi chovat jako k rovnocennému parťákovi. A bylo to z mé strany zbytečný. Přestal jsem respektovat jeho názor. Takhle jednoduchý to bylo.
Josef: Honza myslel na diváka, chápu to, ale nemyslel na mě.
Byl jsem naivní a bylo to nefér
Když prosadil, že v seriálu bude případ zavražděné milenky, jejíž tělo po dlouho stagnujícím pátrání vytáhnou potápěči z přehrady? Protože to byl případ, na kterém Josef nepracoval?
Jan: Hlavně proto, že jsem
