Největší ohrožení Česka: Neúcta k právu
Jiří Přibáň, Petr Pithart a Karel Schwarzenberg diskutují o tom, na jakých tradicích mohou české právo a politika vlastně stavět nebo proč se u nás právo stává nástrojem mocných proti bezmocným.
Protože obavy z právního nihilismu v České republice zaznívají i od vás, začal bych otázkou: Jaké má tato neúcta k právu historické kořeny?
K. S.: Já neznám definitivní odpověď, ale myslím, že to souvisí s našimi dějinami. Jako stát jsme začali odpojením od Rakouska-Uherska, ale pak jsme se rozhodli staré rakouské právo nectít. Když si přečtete historika Josefa Pekaře, co říká o pozemkové reformě, tak to pochopíte. Že pozemková reforma byla nutná, o tom nelze pochybovat, zemědělská půda musela být rozdělena. Problém byl v tom, jak se to dělo. První privatizace byla po Bílé hoře, další když zabili Albrechta z Valdštejna a potom po roce 1918, kdy se toho chopila agrární strana. Všechny tyto privatizace byly podobné: neférové.
Miluji tu historku, kterou mi vyprávěl o Chýnově právník, který pracoval pro naší hlubockou větev. Tam měli kočího, jihočeského mudrlanta, a jednou jeli, on práskl bičem a pravil: „Pane doktore, já jim něco říkám, ten rakouskej orel, ten zobal, ale ten náš český lev, ten žere.“ Tak se zakořenil u nás zvyk, že se lidé mohou beztrestně obohacovat. No a pak přišel protektorát a komunistický režim, ten zničil právo úplně. Právo tu bylo jen to, co někdo nahoře nařídil.
To už říkal v 16. století Michel de Montaigne, že právo spočívá v obyčeji… Jak to vidí právník Petr Pithart?
P. P.: To je úžasný začátek: Ony vlastně české dějiny sestávaly ze dvou fází. Dostat
