Kambodžané přežili to, co téměř přežít nešlo. Jaké jsou teď jejich životy?
Další příběh o hloubce lidské bídy, neštěstí a mizérii přináší edice literárních reportáží slovenského nakladatelství Absynt. Tentokrát se v novém díle Kokrhání kohoutů, pláč psů vydává do Kambodže po stopách nechvalně proslulé vlády Rudých Khmerů.
Kokrhání kohoutů ale není kniha, která by se vyžívala v popisech válečných hrůz. Od mnoha dalších, které se vrací k zrůdnostem válek a různých totalitních režimů se liší tím, že zaznamenává až události následující. V tomto případě tedy není ústředním bodem samotné dění během války, ale spíše jeho následky, život desítky let po válce. Život často tak drastický, že hrůzy války i tak zaznamenává velmi sugestivně.
Polský reportér Wojciech Tochman prochází zemí 40 let po událostech, které Kambodžu nenávratně poznamenaly. Temnota je přirozeným prostředím reportéra, píše Tochman, který napsal v průběhu let tři knihy o genocidách.
V roce 2002 vyšla taktéž česky vydaná kniha o etnických čistkách v poválečné Bosně Jako bys jedla kámen, v 2010 vydal Dnes nakreslíme smrt o genocidě v Rwandě, první polské vydání Kokrhání kohoutů, pláč psů vyšlo v roce 2019.
Přesto je temnota zaznamenaná v této knize jednou z nejtemnějších. Ohledává možnosti lidského přežití a následky prožitých traumat a jde tak o univerzální příběh o hraniční lidské zkušenosti.
Zrušení peněz, genocida, cholera
Kambodžská maoistická organizace Rudí Khmerové vládla v zemi od roku 1975 do roku 1979. V roce 1976 usedl do premiérského křesla Kambodže vůdce Rudých Khmerů Pol Pot. Vládl zemi jen tři roky, během nich zemřelo dle odhadů dva miliony Kambodžanů (jiné odhady mluví až o třech milionech obětí totalitního Pol Potova režimu). Kambodža v té době měla celkem sedm až osm milionů obyvatel. Tochman v knize za nejvěrohodnější číslo označuje milion.
„Milion obětí genocidy. Rudé Khmery zahnala vietnamská armáda do džungle v lednu 1979. Přeživší se vraceli do svých domovů nebo obsazovali cizí. Hledali své nejbližší. Neměli co jíst. V průběhu následujících měsíců zemřelo dalších půl milionu lidí. Na choleru, malárii, beri-beri. Ještě dvacet let potom nebyl klid.“
Během vlády Rudých Khmerů byly v souladu s ideologií zrušeny peníze a zakázán obchod, lidé byli vysídleni z měst považovaných za semeniště kapitalismu. Lidé dřeli na polích či v džungli, sňatky byly řízeny shora stejně jako výchova dětí, které
