Děláme jako Západ velkou chybu, že zapomínáme na spojenectví Stalina s Hitlerem
Komentář britského historika Rogera Moorhouse: Brutální a nevyprovokovaná ruská invaze do sousedního státu je pouze nejnovějším dílem krvavého kontinua, nejnovějším zločinem ze souboru zločinů, které sahají až k nacisticko-sovětskému paktu.
Dne 23. srpna 1939 krátce po půlnoci pozvedl Josif Vissarionovič Stalin skleničku na Adolfa Hitlera. Stalo se to u příležitosti uzavření nacisticko-sovětského spojenectví – podpisu paktu Ribbentrop–Molotov. Právě tato dohoda o neútočení mezi Moskvou a Berlínem byla tím, co Hitlerovi umožnilo napadnout Polsko a co připravilo půdu pro vypuknutí druhé světové války v Evropě.
Třiadvacátý srpen je datem, které se vrylo do paměti mnoha milionů lidí v Polsku, Finsku, Rumunsku a pobaltských státech, ale také řady těch, kdo mají v těchto regionech rodinné kořeny. Přesto však jde o datum, které se ve standardním západním válečném hovoru kupodivu stále ještě opomíjí.
Naše kolektivní ignorování tohoto tématu je až zarážející. Zdá se, že význam druhé světové války pro mnohé z nás s každým dalším rokem spíše vzrůstá, než aby se snižoval. V některých zemích už není pouze součástí dějin, nýbrž jakýmsi národním náboženstvím, o čemž svědčí přeplněné regály s publikacemi na toto téma v knihkupectvích a dokumentární filmy, které televize vysílají neustále dokola. V historické literatuře je běžnou praxí, že se každé válečné tažení, každá katastrofa či jednotlivost podrobují nekonečným reinterpretacím a přehodnocením, což velmi často vede k tomu, že vycházejí navzájem si konkurující historické příručky a vznikají konkurenční myšlenkové směry.
Přes to všechno se nacisticko-sovětský pakt v západním historickém diskurzu dodnes prakticky nevyskytuje. Často se
