Manifesta 14 v Prištině: Kolik příběhů musíme říct, abychom se vypořádali s válečnými traumaty?
Hned po vypuknutí války na Ukrajině mnohé kulturní instituce hledaly formy symbolické podpory a smysluplné pomoci. Půl roku poté jednu z nich přináší i nomádské bienále současného umění Manifesta, které letos hostí Priština, hlavní město Kosova.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Všudypřítomným motivem festivalu, který probíhá od konce července až do konce října, je totiž vypořádávání se s traumaty válek, které následovaly po rozpadu Jugoslávie v průběhu 90. let. Aktuálně probíhající konflikt na Ukrajině je přitom bytostně přítomen, i když je explicitně tematizován jen sporadicky.
Podtitulem letošní Manifesty je poměrně složitě přeložitelná fráze americké teoretičky Donny J. Harawayové: „It matters what worlds world worlds: how to tell stories otherwise.“ Jinými slovy, záleží na tom, jakými příběhy, slovy, myšlenkami, fakty nebo vztahy budeme konstruovat svět, ve kterém chceme žít. Vzpomněla jsem si přitom
