Nahota je přirozená, k masturbaci došlo v rámci tantry. Nic se nestalo bez souhlasu, reaguje kouč na svědectví klientek

V rozhovoru se také ptáme:

• Jak se z vychovatele v dětském domově stal známý osobní kouč?
• Na čem staví metodu takzvaného redesignu a jak vypadá „intimní redesign“, který klientům mimo jiné nabízí?
• Jak vypadá práce s tělem v Hláskově koučovně?
• Jsou součástí sezení i nahota, masturbace nebo vaginální masáže?
• Proč veřejně neuvádí, jaké konkrétní postupy ve své praxi používá?

Pracoval jste jako učitel, poté vychovatel v dětském domově, pak jste se s manželkou stali pěstouny na přechodnou dobu. Jak jste se dostal ke koučování?

Největší zjištění z mých předchozích projektů bylo, že s podobnými příznaky, jako jsem se setkával v dětských domovech, přicházejí i děti z běžných rodin. Problém je širší než jen náhradní péče. Bude to nejspíš tím, že kulturní péče v nukleárních rodinách vede k sociální vyloučenosti, kterou prožívají rodiče i děti. A jak velký dopad to má na děti a jejich přechod do dospělosti.

Hledal jsem, jak postavit osobní redesign, ještě než jsme mu tak začali říkat. Řešíme v sobě střet dvou konceptů. Jeden je evolučně fyziologický: jsme skupinoví tvorové rozmnožující se pohlavně, mláďata vychováváme jako savci, máme určitou determinaci, která jasně určuje, jak se naše tělo vyvíjí, pohlavně dospívá.

Ale pokud jde o pohlavnost, rozmnožování a potom partnerství, tam přichází kulturní vzorec, který říká, jak se to má nebo nemá dělat. Tyto dva koncepty se začnou u člověka střetávat a on začne mít dilema, kterému věřit. Náš redesign je postavený na tom, aby si člověk uvědomil, že platnost mají oba koncepty.

Profesně jste se nejprve věnoval dětem a teenagerům, v koučinku se nyní zaměřujete hlavně na dospělé?

Není to pravda, protože dospělí nejsou dospělí. To je právě problém, který se ukazuje.

Přečtěte si také

„Začal se svlékat a já měla taky.“ Ženy popsaly zkušenosti se známým koučem

Tak na lidi v dospělém věku.

Věnuji se dětem, protože jsem zjistil, že je potřeba nejdřív pomoci dospělým být dospělými, jinak zkazí další generaci. Vždycky jsem se věnoval spíš dětem v přechodu mezi dětstvím a dospělostí.

Pak jsem zjistil, že tady už je pozdě a že spoustu věcí, které se staly mezi prvním a třetím rokem života, těžko sanujeme. Proto jsem se začal věnovat novorozencům a změně péče o ně, aby k poškození docházelo co nejmíň. To jsme řešili aspoň v náhradní péči, ale k novorozencům v rodinách, které nejsou rozpadlé, se dá dostat jedině přes rodiče.

Jestli chceme pomoct dětem, musíme pomoct rodičům. Námi založený institut se jmenuje Institut fyziologické socializace. Ta může probíhat buď fyziologicky správně, nebo patologicky.

Ve většině případů probíhá patologicky a my hledali, co je špatně a co je možné změnit, aniž by to byla léčba. Nepracujeme totiž s nemocnými lidmi. Redesign je určený pro zdravé dospělé, kteří mají vzorce chování, jež jim komplikují vztahy, možnost být rodiči, ale třeba i pracovní uplatnění.

Když jsme hledaly, jak vás označují ve veřejném prostoru, zaznívalo vztahový kouč, párový terapeut, odborník na výchovu a partnerské vztahy. Jak byste se nazval vy?

Hledali jsme pro to slovo. Psychoterapie je vázaná služba, terapie se používá téměř běžně. Na mých stránkách byste ale slovo terapie najít neměly, protože ho nepoužívám. Nejsme terapeuti ve smyslu psychoterapie.

Stavíme to na dynamice změny, jako když se učíte na klavír, každý den trochu. Neurobiologie říká, jak vznikají návyky. Náhodně nebo účelově pro tu činnost vznikne dráha neuronu, ale pokud ji neopakujete, zmizí, neurony se opět rozpojí. Pokud ji dlouhodobě opakujete, vytvoří se energeticky méně náročná dráha, která už nevyžaduje vědomou pozornost.

Takže byste řekl, že jste neurovědec?

Vycházíme z několika základů. Aplikujeme některé poznatky. To, co chceme, je vlastně evidence based přístup. Nejsme ezoterici, naopak.

Je to syntéza mnoha oborů. Všechno je nastudované teoreticky, ale zároveň ověřené v praxi s lidmi.

„Když klienta načtu“

Zaujal nás pojem „intimní redesign“. Na stránkách popisujete, že „formou provázeného prožívání pomáhá klientům při řešení problémů s přijetím jejich těla a sebe sama, se zvládáním studu či trémy a s nejistotou v osobní i partnerské intimitě“. Co si má klient představit pod pojmem „provázené prožívání“?

Když jsem s klientem, sleduju, jak sedí, dýchá, jak mluví, s jakou dynamikou, jaká používá vycpávková slova, jakým způsobem reaguje na dotaz. Když klienta načtu, po jednom či dvou sezeních začnu komentovat a provázet jeho změnu.

Je to tedy o porozumění tomu, jak ovládám svoje tělo. Vlastní tělo mnohdy žije svým životem vedle nás, nežije s námi.

Znamená práce s tělem i fyzický kontakt mezi koučem a klientem či klientkou?

Mezi koučem ne, protože koučování jako takové je, kdybychom vzali etický kodex koučování, nekontaktní, proto je nedostatečné. Má vlastně jednu zábranu, pracuje pouze přes hlavu, rozhovorem.

Čili nemá dojít k fyzickému kontaktu?

Ne, nemůže k němu dojít. V koučování to není nastavené tak, aby k němu docházelo. Máme však jiné profese, které ten kontakt provozují.

A v redesignu to tak je?

Ano. Teď mi sem chodí dva typy klientů – samostatní a partnerské páry. Jedním z dominantních aspektů, které dva lidi v páru tvoří, je intimita, erotičnost a přirozená sexualita. To je jedno z velkých témat, které partnerství řeší: vyprchání intimity, muži řeší závislost na pornografii, menší citlivost penisu při běžných partnerských akcích. Mnoho žen řeší, že nemohou mít orgasmus či mají poruchu menstruačního či ovulačního cyklu. Tady jim poté doporučujeme jiné odborné věci. Například já nejsem úplně příznivec sexuologie, když vidíte, že na všechno dávají prášky.

Vy máte klienta delegovat dál?

Doporučujeme třeba tradičnější nebo starší přístupy, jako jsou tantrické masáže nebo něco jiného.

Čili tam je možnost fyzického kontaktu?

Ale nikdy tam není proto, že by to bylo klientovi doporučeno, vždycky je tam kvůli tomu, že si takovou variantu klient zvolí sám. Celý redesign vede k tomu, aby byl člověk za sebe zodpovědný. U mě nikdo nedostává žádné úkoly, co má dělat příští týden. Základ je sdělit: „Neumím říct, co máte dělat, ale co vy byste si chtěl na základě našeho povídání nastavit? S čím byste chtěl pracovat? Čemu byste chtěl věnovat pozornost?“

Takže je vždycky na několikrát dotazované, velmi svobodné volbě klienta, jestli se tím tématem chce zabývat jen teoreticky, nebo si chce projít nějakou… A těch lidí, kteří do něčeho jdou, je třeba okrajových osm či deset procent, takže to není gros práce. Ta práce to řeší jenom proto, že sem s tím klienti chodí.

Jestli to chápu dobře, práce s tělem znamená, že klient pracuje sám se sebou. A není to tedy tak, že na něj například vy saháte?

Určitě se s klientem obejmeme, když je o to zájem. Jeden z nejvíc chybějících kontaktů je naučit se s člověkem úplně běžně dotýkat. Ale vždy je to výzva. Chcete-li, můžeme se místo podání rukou obejmout.

Může to zajít dál, do větší intenzity? Je i to práce s tělem, která v redesignu funguje?

To je individuální, každý klient si intenzitu určuje sám. Nemám žádný mustr, podle kterého by jel jednoho klienta za druhým. Není to moje cesta, kterou by si měli odsud klienti odnést, ale měli by se vyznat na své cestě. S mnoha klienty třeba udržujeme i po letech dlouhodobé vztahy, radí se se mnou nebo chodíme jen tak na večeři.

Říkal jste, že se vám klienti nabalují. I my jsme na vaše jméno narazily díky tomu, že jsme mluvily s několika bývalými klienty. Podařilo se nám shromáždit výpovědi některých vašich bývalých klientek, které popisují, že došlo k situacím, kdy jste tu seděli nazí, docházelo k sexuálnímu kontaktu, vaginálním masážím, a dokonce také ke koitu. A to během koučování, během vašich společných sezení.

Ne. To, o čem jste teď mluvily, nebylo během koučovacích sezení, ale