Mělo nám dojít, že nacionalistický sentiment je trvalý a vrátí se zpátky, říká historik Jankowski
Ve své nejnovější knize Všichni proti všem historik Paul Jankowski zkoumá, jak se z poválečného světa 20. století stal ten předválečný a jaké zdánlivě nesouvisející události k tomu přispěly. Paralelám s dneškem se většinou vyhýbá, i on je ale začíná vidět: „Čína a Rusko už nějakou dobu dávají najevo, že považují současný světový řád za překonaný a chtějí nastolit nějaký nový. Přesně o tohle šlo i ve třicátých letech.“
V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:
- Jak západní státníci selhali při pochopení fenoménu Adolfa Hitlera.
- Proč nás posuzování nových hrozeb skrze staré politické kategorie ohrožuje.
- V čem tkví nebezpečí nadužívání slova fašista.
- Jaké to je zkoumat příčiny druhé světové války v době, kdy na evropském kontinentě probíhá největší konflikt od roku 1945.
V knize zdůrazňujete, že dlouhá zima roku 1933 je momentem globální fragmentace. Co tohle období charakterizuje?
Svět, který popisuju, k tomuto stavu už nějakou dobu spěl. Období mezi podzimem 1932 a létem 1933 jsem si vybral proto, že je to chvíle, kdy se k sobě mocné země tehdejší doby rozhodnou otočit zády. Každý sám za sebe.
Experiment dvacátých let přitom spočíval ve snaze najít po první světové válce globální řešení na globální problémy. A právě během dlouhé zimy roku 1933 jsou kolektivní řešení, pokusy o multilateralismus a všechny naděje vložené do těchto přístupů definitivně zavrženy. Střídá je víra v národní soběstačnost a nezávislost.
Zároveň se objevuje téměř nový druh nacionalismu. Především v devatenáctém století byla síla většiny nacionalismů namířena proti nějakému dědičnému utlačovateli nebo nepříteli – Poláci proti Rusům, Irové proti Britům, Italové proti Rakušanům a tak dále. Nový typ nacionalismu ale mířil proti
