Deník N

Chybějí vám Churchill a Thatcherová, bez nich se stanete kořistí východního agresora. Lukašenkův rival varuje před ruskými tanky

Andrej Sannikov se s rodinou vidí zřídka. Tentokrát se sešli v Praze. Foto: rodinný archiv A. S.
Andrej Sannikov se s rodinou vidí zřídka. Tentokrát se sešli v Praze. Foto: rodinný archiv A. S.

Setkali se v Praze. Po několika měsících nuceného odloučení. Jsou na něj zvyklí – nejznámější běloruský disident Andrej Sannikov musel už bez svého syna a manželky vydržet mnohem déle. V běloruské věznici strávil skoro dva roky. Byl potrestán za to, že nepokládá Bělorusy jen za „nedovařené“ Rusy a zkusil kandidovat na hlavu státu, který se v roce 2024 může změnit v jednu z dalších novodobých ruských kolonií.

Vaše politická angažovanost vám do značné míry zničila rodinný život. Nelitujete?

Prostě to tak je. Já žiju sice v pohodlném, ale přece jen „vyhnanství“, žena se synem zůstávají v Minsku. Každé prázdniny využíváme k tomu, abychom se viděli, a v létě jsme spolu celé tři měsíce. Já bych v Bělorusku nemohl pracovat. Navíc, nechali by mě vstoupit do Běloruska, ale byla by to slepá ulička. One way. Zpátky ven už bych se nedostal.

Přece jen, nebyl byste jako nejslavnější opoziční vůdce platný spíš doma?

Já jsem nechtěl odjet. Opravdu…

— „Andreji, ježiš, tak řekni, že tě upozornili…,“ vstupuje do hovoru manželka a novinářka Irina Chalipová, se kterou se před několika vteřinami přivítal.

… no, upozornili mě, že na mě bude spáchán atentát. Že mě můžou fyzicky zlikvidovat.

Kdo vás upozornil?

Americká ambasáda.

— Irina: „Bylo to asi týden poté, co ho pustili z vězení. Najednou, po čtvrté hodině odpolední, zavolali z amerického velvyslanectví. A říkají: Rychle, rychle, prosím vás rychle přijeďte! Ukázalo se, že ho chtěli varovat.“

Co vám přesně řekli?

Že jde o informaci ověřenou z mnoha zdrojů.

Andrej Sannikov se narodil v roce 1954 v běloruském Minsku.

  • Absolvoval Diplomatickou akademii ministerstva zahraničí SSSR v Moskvě.
  • V 80. letech minulého století zastupoval komunistický Sovětský svaz v OSN, po rozpadu SSSR vedl běloruskou delegaci na jednáních o jaderném odzbrojení, byl velvyslancem ve Švýcarsku.
  • Z diplomatických služeb odešel v roce 1996 na protest proti referendu, které prosadil v zájmu upevnění moci prezident Alexandr Lukašenko.
  • V listopadu 1997 inicioval vznik dokumentu Charta 97 inspirovaného československou Chartou 77, organizoval protestní pochody, demonstrace, stál v čele kampaně „Evropské Bělorusko“, jejímž cílem je vstup země do EU.
  • V roce 2010 skončil podle oficiálních údajů v prezidentských volbách na druhém místě za Lukašenkem. Ten ovšem zvítězil už v 1. kole.

Jak jste reagoval na varování, že vás chce někdo zabít?

Nijak. Čekal jsem, co bude dál. Věděl jsme, že mne kdykoliv mohou strčit zase zpátky za mříže. Poté co mne propustili, jsme uspořádali tiskovku a Lukašenka to rozzuřilo. Křičel, že ještě jedno slovo vypustím z pusy, a půjdu zpátky do vězení. Jeho slova zazněla ze všech televizních kanálů. Jenže mně bylo jasné, že dokud je on u moci, nemohu složit ruce do klína. Musím něco dělat. Pak mi začali vyhrožovat, nejen mně, ale i Irině. Která navíc nemohla opustit Bělorusko, protože byla odsouzená. Dokonce ani nesměla večer vycházet z domu. Těžká situace.

20. prosince 2010 po brutálním policejním zákroku proti demonstrantům, kteří v Minsku protestovali proti falšování prezidentských voleb, byla Irina Chalipová zatčena spolu se svým mužem. Soud ji poslal na dva roky do vězení za účast na masových nepokojích, ale výkon trestu vzhledem k tomu, že Irina pečovala o tříletého syna a manžel byl rovněž ve vězení, odložil o dva roky. Chalipová nesměla opouštět město, musela se každé pondělí hlásit na policii a od deseti večer nesměla vycházet ze svého domu.

— Irina: „Užila jsem si… Třeba jsme našli v poštovní schránce zakrvavenou

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější