Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vyšleme k Měsíci sondu velikosti pračky, slibuje kosmický podnikatel z Brna. Vesmír chce otevřít i Afričanům

Podnikatel Petr Kapoun z firmy TRL Space si myslí, že Česko má na to vyšvihnout se do světové špičky v kosmickém průmyslu. Foto: TRL Space
Podnikatel Petr Kapoun z firmy TRL Space si myslí, že Česko má na to vyšvihnout se do světové špičky v kosmickém průmyslu. Foto: TRL Space

Petr Kapoun už do vesmíru pár zařízení dostal. Teď si ale pod hlavičkou své nové firmy TRL Space rovnou troufá pokořit Měsíc, k němuž má za osm let zamířit unikátní středoevropská sonda LUGO. „Mou vizí je, aby Česko hrálo klíčovou roli v kosmických technologiích,“ říká třiatřicetiletý podnikatel, který dříve vedl českou pobočku italské vesmírné společnosti SAB Aerospace.

Na co se v rozhovoru ptáme:

  • Na jaké úrovni je český vesmírný průmysl?
  • Proč se firma Petra Kapouna hodlá zaměřovat na země, které zatím s vesmírnými technologiemi nemají zkušenosti?
  • Na jakých projektech už firma TRL Space pracuje?
  • Jak se na Měsíc dostane česká vlajka?
  • K čemu je nám na Zemi výzkum kosmu?
  • Jak se dá na vesmírných aktivitách vydělávat?

Vystudoval jste management na brněnské Mendelově univerzitě, přitom pracujete ve vesmírném průmyslu. To je na první pohled hodně daleko od vašeho původního zaměření. Jak jste se k takové práci dostal?

Úplnou náhodou. Když jsem studoval, ani jsem nevěděl, že u nás nějaký kosmický průmysl existuje. Vesmír mě ale odmalička fascinoval. Když jsem tak získal příležitost setkat se v Brně se zakladateli společnosti SAB Aerospace, moc jsem neváhal. Jde o rodinnou italskou firmu, která se v kosmickém průmyslu pohybuje už nějakých dvacet let.

Takže jsem s nimi zašel na večeři. Tam mi říkali, jak by bylo hezké, kdyby své know-how přenesli do země, jako je Česko, které tehdy bylo jen pár let členem Evropské vesmírné agentury (ESA). Plánem SAB Aerospace bylo založit u nás pobočku, což mě zaujalo, takže jsem pro ně začal pracovat.

Ze začátku jsem strávil nějakou dobu v Itálii, abych v mateřském závodě pochopil, co tahle práce z manažerského hlediska obnáší. Učil jsem se, jak vesmírné programy fungují po administrativní stránce. Jak se tvoří, jaké mají fáze a podle jakých standardů se musí postupovat.

Hodně mi to tehdy otevřelo oči. Pochopil jsem, jak je vesmírný průmysl zajímavý a důležitý a kolik v něm pracuje kvalifikovaných lidí. Jediná škoda je, že se o tom moc nemluví, což je důvod, proč se teď hodně věnuju i popularizaci kosmického průmyslu.

V SAB Aerospace jste působil od roku 2014 skoro osm let. Jak se za tu dobu posunul český vesmírný byznys?

Posunul se hrozně moc. Krásně je to vidět na jeho velikosti. V roce 2014 byl rozpočet ESA pro celé Česko nějakých deset milionů eur. Pak se to každým rokem zvětšovalo a dneska jsme někde na 60 milionech (téměř 1,5 miliardy korun, pozn. red.). To je obrovský nárůst. Dnes navíc v českém vesmírném průmyslu působí nějakých 65 institucí, mezi něž se vedle firem řadí také univerzity nebo Akademie věd. Na zemi naší velikosti je to hodně slušné číslo.

Já jsem si všiml boomu v roce 2015, kdy jsme se připojili do programu rakety Vega. Bylo nás celkem sedm firem, které pracovaly na takzvaném dispenseru – rozprašovači družic. To byl obrovský subsystém, který je součástí rakety a zajišťuje, aby byly družice, kterých dispenser unese přes 50, vypuštěny na orbit ve správnou chvíli.

Bylo vidět, že vzrostla chuť českého průmyslu více se angažovat v tomhle byznysu. Už to nebylo tak, že dodáváme jen nějakou malou součástku, ale že chceme dělat i větší zařízení. To podle mě hodně otevřelo oči i dveře. Pak bylo vidět, že Česko nedostávalo jen projekty za stovky tisíc eur, ale mnohem větší zakázky.

Jak moc v tom hraje roli, že jsme členem Evropské vesmírné agentury?

Vstup do ESA byl klíčový. Má hrát roli nadnárodní organizace, která koordinuje hlavně výzkumné, ale i některé komerční aktivity. V kosmickém průmyslu vzdělává firmy a snaží se je nastartovat. Česko do agentury vstoupilo v roce 2008, což byl úžasný počin, protože díky tomu jsme měli možnost se tento byznys učit.

Když se stanete členem ESA, prvních šest let představuje takové období hájení. Zkoušíte své fungování na menších testovacích projektech, které se ve většině případů do vesmíru ani nedostanou. Když taková fáze skončí, už se normálně soutěží v rámci tendrů o účast na vesmírných misích, ve kterých se utkáváte s firmami z celé Evropy.

Česku se podle mě vstup do této ostré fáze vydařil. Jako země jsme se zapojili do velkého množství programů. Díky tomu se zdejší firmy naučily dělat nové technologie, na čemž dnes stavíme dál.

Jak si tedy vedeme v kontextu ostatních států?

Rozhodně se zatím nemůžeme poměřovat s Francií nebo Německem, protože tam dokážou udělat celek – postavit raketu nebo vytvořit obrovskou sondu. V rámci Evropy ale dost dobře konkurujeme určitými technologiemi z oblasti optiky nebo softwaru. Umíme také vytvářet důležité elektronické součástky – třeba senzory, které dokážou měřit různé typy záření.

Jde o to, že jsme klíčovým článkem v celém dodavatelském řetězci, aby se daná družice postavila. V tom jsme si oproti menším státům vydobyli dobré postavení. Oproti zemím střední a východní Evropy jsme myslím dost napřed.

Já ale chci, abychom se posunuli dál. To je jeden z důvodů, proč jsem opustil SAB Aerospace a začátkem letošního roku rozjel svou vlastní firmu TRL Space Systems. Moje vize je, aby se v Česku dělaly kompletní vesmírné projekty.

Zatím je to tak, že dodáváme klíčové technologie. Ty ale někdo vezme, vloží je do družice a pak je z něj finální dodavatel té nejvyšší přidané hodnoty. Já bych ale chtěl, abychom se posunuli z role subdodavatele výše. Abychom to byli my, kdo dílčí technologie skládá dohromady. Věřím tomu, že vesmírný průmysl je jednou z mála oblastí, kde Česko ještě pořád může doběhnout větší země a utéct ostatním.

V SAB Aerospace jsme vybudovali skvělou firmu a získali velké know-how. Firma ale spolupracovala výhradně s ESA, což mi přišlo omezující. Nemyslím si, že ve chvíli, kdy potřebné know-how získáte, je potřeba pořád u ESA stát s nataženou rukou. Potom je podle mě nejlepší posunout se dál. Zkrátka místo toho, abychom dodávali jen část rakety, měli bychom se naučit dělat systémy jako celek.

Proto jsem ze SAB nakonec odešel. Musím ale říct, že to bylo v dobrém. Firmu jsem předával dvanáct měsíců, aby mohlo dojít k předaní všech projektů a kompetencí novým kolegům. Navíc je to tak, že si s mou nynější firmou nekonkurujeme. Projekty ESA, ve kterých SAB působí, nejsou něčím, čím bychom se chtěli zabývat.

Petr Kapoun (33)

Vystudoval management na Mendelově univerzitě v Brně. V roce 2014 se podílel na založení tamní pobočky italské společnosti SAB Aerospace, která vyrábí komponenty pro Evropskou vesmírnou agenturu. Kapoun v české pobočce firmy nejprve dělal provozního ředitele, pak ji po tři roky celou řídil. Začátkem letošního roku ze SAB odešel a založil si v Brně vlastní společnost TRL Space, která rovněž působí ve vesmírném průmyslu. Petr Kapoun je zároveň zakladatelem brněnského vesmírného clusteru a šéfem kosmické sekce Asociace leteckého a vesmírného průmyslu.

Pojďte popsat TRL Space. Co jste za společnost?

Působíme jako systémový integrátor. Ve slangu vesmírného průmyslu to znamená, že jde o firmu spojující systémy různých výrobců a institucí a vytváří z nich jednotný produkt.

Role TRL Space není jen poskládat nějaké zařízení dohromady, ale taky dávat dohromady firmy, aby stavěly společně. My tu nechceme mít 200 lidí, kteří budou mít všechny kompetence. Naopak chceme mít ambici dát vše dohromady a tvořit v ekosystému.

Já jsem si na začátku řekl, že chci do firmy získat primárně české odborníky, máme tu ale i několik kolegů ze zahraničí. Jde o experty z různých firem, ale i z Akademie věd nebo různých univerzit, s nimiž spolupracujeme.

Dnes zaměstnáváme šestnáct lidí, do konce roku k nim chceme nabrat minimálně dalších devět. Týmy máme postavené podle toho, jak nám běží projekty. Pokud příští rok půjde všechno podle plánu, hodláme počet zaměstnanců zdvojnásobit. A na tom čísle bych chtěl zůstat. Firmu chci držet tak, aby byla dynamická a obratná a nestal se z ní korporát.

Kolik je v Evropě a ve světě podobných systémových integrátorů?

V Evropě je jich pět, pocházejí z Německa, Francie,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hi-tech

Vesmír

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější