Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Výlety N: Skvělá rodinná dovolená? Projeďte s lodí Canal du Midi!

Parkovací místa jsou na Canal du Midi zdarma, modrá zóna pod platany neplatí. Foto: Ján Simkanič, Deník N
Parkovací místa jsou na Canal du Midi zdarma, modrá zóna pod platany neplatí. Foto: Ján Simkanič, Deník N

Rodinná dovolená na lodi je jeden z nejlepších vynálezů. Zahoďte obavy, že to nezvládnete, a připravte dětem prázdniny, na které budou dlouho vzpomínat. A příště budou chtít jet znovu na loď. Na plavbu klidným a pohodovým Canal du Midi na jihozápadě Francie zve Ján Simkanič.

Pohled na vodní hladinu mě uklidňuje a potřebuju si to pravidelně připomínat. Takže k realizaci nápadu zkusit řídit loď jednou dojít muselo. Před třemi lety jsme se k tomu odhodlali poprvé a volba padla na kanály nizozemského Fríska, kde mají soukromé turistické plavby dlouhou tradici a dokonalé zázemí. Byla z toho hromada krásných zážitků, úplně jiný způsob poznávání krajiny – bezprostřednější, přítomnější, svobodnější a uvolněnější – a jedna z našich nejlepších letních dovolených.

Pokračování přišlo letos, volba nakonec padla na Canal du Midi. Nejen kvůli naší slabosti pro Francii, ale také proto, že jde o něco úplně jiného než fríské kanály – liší se krajinou, podnebím i technickým řešením.

Prostřít si večeři na palubě je ve Francii snadné. Stačí čerstvá bageta, zralý sýr a staré víno. Foto: Ján Simkanič, Deník N

Troufám si tvrdit, že Canal du Midi je jedna z nejpozoruhodnějších staveb Evropy. Fascinující je už samotná (antická!) myšlenka spojit průplavem Atlantik a Středozemní moře, natož její realizace. Pořád si nedovedu představit, jak bylo něco takového v 17. století možné – vymyslet trasu, zásobování vodou (ta pramení na úpatí La Motagne Noire), vypočítat spád (rozvodí v Naurouze, nejvyšším bodě kanálu, leží ve výšce 193 metrů), vyřešit přirozené překážky po cestě (kopce, údolí i řeky). A to vše v délce 240 kilometrů od Toulouse po pobřeží Středozemního moře.

Nestalo by se to bez Pierra-Paula Riqueta, místního šlechtice, kterému se podařilo přesvědčit klíčové osobnosti té doby, především tehdejšího ministra financí Colberta. Stavbu tedy povolil a umožnil financovat sám Ludvík XIV.; ano, známý král Slunce. Důvody pro tak monstrózní projekt byly zjevné – když jste se před postavením kanálu chtěli dostat lodí z Bordeaux do Marseille, museli jste obeplout celý Iberijský poloostrov. Trvalo to dlouho, bylo to drahé, kvůli pirátům nebezpečné a navíc Gibraltar byl pod kontrolou Španělů, kteří díky tomu profitovali.

Pierre-Paul Riquet, stavitel Canal du Midi a jeho socha v Béziers. Foto: Jan Simkanič, Deník N

Dnes je Riquet připomínán po celé trase kanálu, jmenují se po něm kavárny, restaurace i lékárny a ve městě Béziers má na hlavním náměstí velkou reprezentativní sochu. Není se čemu divit, celý kraj tomuto vizionáři vděčí za mnohé, především k němu přitáhl obchodní a dnes i turistickou pozornost. Sám se však otevření monumentálního díla nedožil, zemřel jen pár měsíců předtím.

Na rozdíl od spleti fríských kanálů a jezer, kterými jsou protkány zemědělské lány severního Nizozemí, nabízí Canal du Midi jen jednu hlavní poklidnou až línou trasu, ovšem s nepřehlédnutelným technologickým kořením. Zatímco nizozemští kapitáni řeší především průjezd pod zvedacími mosty, na jihu Francie se velké výškové rozdíly musí překonávat pomocí zdymadel, kterých je po celé délce šedesát tři.

Pohled na nejdelší soustavu zdymadel Écluses de Fonseranes shora. Na obzoru město Béziers. Ján Simkanič, Deník N

To nejznámější, Écluses de Fonseranes, má dokonce devět komor v řadě za sebou, proplouvá se šesti z nich a je to docela dobrodružství (do jedněch vrat jsem bok naší lodi vrazil

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Francie

Výlety N

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější