Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Body shaming by měl být stejně nepřijatelný jako homofobie, říká Ahmedová

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Hudebnice Ridina Ahmedová se do povědomí veřejnosti dostala díky svému podcastu Sádlo, kde s respondentkami mluví o vnímání vlastního těla a o jeho přijetí ve společnosti. Když projekt představila v mainstreamových médiích, snesla se na ni i vlna kritiky. „Nasírám lidi, kteří nechtějí, aby se pravidla měnila,“ vysvětluje Ahmedová. Vlna nenávisti ji vrátila do dětství, kdy ji šikanovali, a přivodila jí panickou ataku. Ve svém snažení chce pokračovat a plánuje workshopy o respektu k jinakosti do škol.

Do povědomí veřejnosti jste se dostala především podcastem Sádlo. Nedávno jste v časopisu Heroine přiznala, že vám to způsobilo panickou ataku. Proč jste se tedy rozhodla v iniciativě pokračovat?

Nejděsivější to bylo na začátku, když jsem s tím tématem poprvé vyšla z ticha. Posměch se na mě vylil v momentě, kdy jsem představovala podcast a divadelní představení Sádlo v mainstreamových médiích. Bylo to pro mě velmi těžké, i když jsem počítala s tím, že podobné reakce mohou přijít. Například v DVTV se objevily snímky z mého představení, kde pracuji s tělem jako s materiálem a ohledávám ho světlem, dotekem a zvukem. Fotky z performance jsou velice syrové a vyvolaly mnoho reakcí od výsměchu až po nenávistné komentáře. Další pokračování v rámci projektu Moje tělo je moje už tak náročné nebylo.

Fotky z představení vyvolaly silné reakce. Foto: Zuzana Lazarová

Psal někdo přímo vám, nebo šlo o komentáře na sociálních sítích?

Bylo to v komentářích pod videem. Psali mi i soukromě, nebo dokonce na zeď na Facebooku. Část si dokonce dala tu práci a poslali mi e-mail, další mi napsali esemesku, takže jsem si pak ze svých stránek smazala číslo. Některé komentáře byly hnusné, například mi psali, jestli si uvědomuji, že mám na rukou

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější