Moje působení je jeden velký krizový management, říká ředitelka Národní galerie Alicja Knast
Alicja Knast má za sebou rok a půl v čele Národní galerie Praha (NGP). Odbornou společností je stále přijímána spíše rezervovaně. Co zatím české veřejnosti představila, jaké má plány i jak reaguje na kritiku, vysvětluje ve velkém rozhovoru pro Deník N.
Národní galerie se potýká s celou řadou koncepčních problémů, které je potřeba urgentně řešit. Vedle dlouhodobě finančně a personálně podhodnocené situace jsou na tom špatně i budovy, které instituce spravuje. Zoufalý stav Veletržního paláce na sebe upozornil naposledy v květnu, když prasklo potrubí a voda se dostala do suterénu s depozitáři. Veletržní palác se pak na jeden den zavřel veřejnosti.
Dlouhodobě je pro veřejnost uzavřený palác Kinských na Staroměstském náměstí. Valdštejnská jízdárna, coby klíčový prostor Národní galerie pro výstavy se zahraničními zápůjčkami, má stále nejistou budoucnost. Galerii brzy končí nájemní smlouva a jednání se Senátem zdaleka nejsou u konce (psali jsme zde a zde).
Celé instituci nepomohla ani několikerá nedávná výměna na postu ředitele galerie. Jiřího Fajta v roce 2019 vystřídal Ivan Morávek, následovala Anne-Marie Nedoma a od začátku roku 2021 je v čele instituce polská kulturní manažerka a bývalá ředitelka Slezského muzea v Katovicích Alicja Knast s mandátem na šest let. Zatím na své působení v čele instituce sklízí spíše kritiku než uznání.
Národní galerie ale nejsou jen problémy. Aktuálně představila vítězný návrh, se kterým se bude Česká republika účastnit prestižního 18. bienále architektury v Benátkách. Projekt poukazuje na palčivé problémy architektonické profese – přesčasy, práce přes noc, toxické prostředí –, kterým mladí architekti musí čelit.
Je to také Národní galerie, která je nositelkou a organizátorkou projektu Květinová unie – výzdoby dvou budov v Bruselu. Devět mladých českých umělců a designérů při příležitosti letošního českého předsednictví v Radě Evropské unie dostalo prostor ukázat, co jsou hodnoty, které podle nich EU zosobňuje.
Z velkých investičních projektů se podařilo schválit podobu nového depozitáře v Jinonicích. Tři kostky mají poskytnout azyl nejen uměleckým sbírkám, nýbrž především restaurátorům a technikům, ale i návštěvníkům. První etapa, která zahrnuje veřejnosti přístupné sbírky, by měla být dokončena v roce 2027.
Výstavou Zenga: Japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an se podařilo po delší době otevřít Salmovský palác na Hradčanském náměstí. A nepřehlédnutelná byla velice úspěšná výstava Toyen: Snící rebelka, mezinárodní projekt, který vznikl ve spolupráci Národní galerie Praha, Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris. Výstava skončila před 14 dny v Paříži a navštívilo ji více než 150 tisíc návštěvníků.
Předem jsme se domluvily, že rozhovor povedeme v angličtině, řekněte mi ale upřímně, jak jste na tom s češtinou?
Samozřejmě mluvím česky, obzvlášť při oficiálních příležitostech. Moje čeština je tedy mluvená a dobře rozumím, gramatika a psaná forma přijdou postupně. Stále se učím a důležité je, že mě to nesmírně baví. Čeština je krásný jazyk, mám opravdu ráda zvuk češtiny a užívám si její intonaci, zvučnost a způsob, jak se v češtině tvoří věty.
Pomáhá mi i to, že čeština obsahuje slova, která znám ze Slezska. Důležité ovšem je, že cítím podporu, můj tým má s mojí češtinou velkou trpělivost a je rád, že používám češtinu místo angličtiny.
Využíváte češtinu jako jednací jazyk?
Ano, když jdu na ministerstvo kultury nebo do Senátu, mluvíme česky. Když chci zastupovat českou instituci, musím mluvit česky, není způsob, jak bych se tomu mohla vyhnout.
Když jste v říjnu 2020 vyšla z výběrového řízení na nové vedení NGP jako vítězka, hodně se poukazovalo na to, že neovládáte češtinu. Narážíte na tuto kritiku stále?
Uvnitř instituce to neslýchám. Ke kritice zvenčí mohu říct, že se učím každý den minimálně hodinu. Zatím jsem nevynechala jediný den, protože si to jednoduše užívám. Kdybych češtinu neovládala, přicházela bych o velkou část porozumění, protože Češi používají hodně metafor a frází, které se odkazují na historii, kulturu, politiku a věci veřejné, jsou hluboce zakořeněné v jazyce i myšlení lidí. Na začátku jsem se tedy svého učitele hodně ptala, co jaké fráze znamenají, a skrze to jsem se učila rozumět mentalitě Čechů a jejich kultuře.
Otevřely jsme téma přijetí českými kolegy. Kolují o vás i takové informace, jako že víc řešíte umytá okna
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
