Deník N

Slovensko je v hlubokém morálním marasmu a církev chce být pragmaticky zadobře s mocí, říká kazatel Daniel Pastirčák

"Vztah Duky k Zemanovi a k celé vládnoucí moci je servilní. Neumím si to vysvětlit jinak než tak, že je v pragmatickém zájmu církvi být zadobře s mocí," říká Daniel Pastričák. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Vztah Duky k Zemanovi a k celé vládnoucí moci je servilní. Neumím si to vysvětlit jinak než tak, že je v pragmatickém zájmu církvi být zadobře s mocí,“ říká Daniel Pastričák. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Loni stál na pódiích protestů Za slušné Slovensko a mluvil o vraždě Jána Kuciaka, zkorumpovanosti mocných a Bohu. Nyní sleduje probíhající prezidentské volby a vidí v nich stíny fašistického Slovenského státu i vzedmutí, které prostesty vyvolaly. Slovenský kazatel a spisovatel Daniel Pastirčák mluví o tom, jak by se k nenávisti měla postavit církev a proč o ní raději nemluví.

Krátce před prvním kolem prezidentských voleb začal slovenským internetem kolovat obrázek z dílny konspiračního časopisu Země a věk. Favoritka voleb Zuzana Čaputová na něm měla zvětšený nos a rty ve stylu antisemitských karikatur z počátku 20. století. Překvapilo vás, že se kampaň dostala do takové fáze?

Ne, protože toto zde narůstá už dávno. Země a věk je velice úspěšný časopis, který vznikl kolem Eliota Rostase, původně prý výtvarníka, pak rockového hudebníka. Jsou některé prodejny, které ho odmítají prodávat, kvůli antisemitismu a fašizoidním příspěvkům. Pro mnohé, kteří bojují proti fake news, je Země a věk na prvním místě. Kultura nebo duchovnost Země a věku je paradoxně ezoterická a Rostasovy teorie takovou levnou ezoteriku s nádechem slovanství představují.

Před několika lety tu vyšla kniha Angelológia, ve které autor popisuje vývoj světa na základě vlády různých andělů. My prý žijeme na úsvitu slovanského anděla, a proto se tyto kruhy velice lehko propojují s ruskou propagandou. Ten anděl dostal svou tvář ve Vladimiru Putinovi a v jeho „boji za záchranu křesťanského světa“ a proti „zkaženému a rozpadajícímu se Západu“.

To je prostor, který tu už dávno je a ovlivňuje mnohé. Na platformě Svobodného vysílače a Země a věku vystupoval nadějný prezidentský kandidát Štefan Harabin. Vladimir Mečiar bude mít na té rozhlasové stanici vlastní pořad.

Setkávají se tu úplně neuvěřitelné fenomény. Na jedné straně ortodoxní křesťanství, které má ve skutečnosti s ortodoxním křesťanstvím společnou jenom karikaturní masku, ezoterika a starý establishment.

Kde se v tom všem objevuje antisemitismus?

Ten s tím souvisí. V jistých ezoterických kruzích byl antisemitismus vždy přítomen. Dodnes existuje v Řecku ezoterická sekta, která má hinduistické inspirace a říká, že Hitler byl avatarem Šivu a jeho selhání bylo jenom v tom, že myšlenku očisty světa nedotáhl do konce. Hlavní inspirací nacismu k antisemitismu pravděpodobně ani nebyl Lutherův nešťastný a hrozný traktát, který napsal proti Židům, ale hlavně tyto ezoterické zdroje.

Daniel Pastričák

Slovenský teolog, spisovatel, výtvarník a kazatel Církve bratrské. Narodil se v roce 1959 v Prešově. V roce 1989 byl jedním ze zakladatelů výboru Veřejnosti proti násilí (obdoby Občanského fóra v českých zemích) v Michalovcích na východě Slovenska, loni se jako řečník účastnil protestů Za slušné Slovensko. Je autorem dvou desítek knih a několika divadelních her, do češtiny bylo přeloženo Evangelium podle Jóba.

Zároveň existuje jistý vztah mezi krajně levicovými proudy, které vidí základní zkázu světa v kapitalismu. A archetypální kapitalista, který vytváří nadnárodní společnosti a vše drží v rukou, je Žid – Soros, někdo takový. To se spojuje, bohužel, v křesťanství na Slovensku. Dokud se Slovensko a hlavně jeho církev poctivě nevyrovná s Tisem (1939–1945 prezident fašistické Slovenské republiky, po válce popraven, pozn. red.), to obludné spojení mezi křesťanstvím a antisemitismem bude žít.

Kdokoliv bere Jozefa Tisa jako pozitivní postavu, kterou by někteří dokonce chtěli blahořečit, je nevyhnutně ponořený v antisemitismu. Mnohé Tisové projevy byly úplně zřejmé. Je známý proslov, ve kterém mluví o přikázání lásky. Z něj si vybral, že Pán Bůh nám v Bibli káže milovat, máme milovat sebe, slovenský národ – a milovat svůj národ znamená zbavit se jeho škůdců. Že „židovský živel“ je škůdcem, „nemusím nikomu vysvětlovat“, říká Tiso v citátu.

Toto se setkává v nejjasnějším představiteli Tisovského proudu, ve straně Mariana Kotleby, který také kandidoval v prezidentských volbách. A Štefan Harabin se vynořil jako někdo, kdo pochopil, že z toho může velmi profitovat. Je to starý komunista, který měl na svědomí kdeco už za bývalého režimu, například odsouzení františkánského kněze, a má velice temnou stopu také v demokratické historii.

Zkráceně řečeno, dal se použít stejně dobře Mečiarem jako Ficem, a přitom vždy dokázal hledat svůj prospěch. A tento úplný pragmatik zjistil, že se dá vrátit na politickou scénu tím, že si na tvář nasadí masku zbožného křesťana a bude vyhrocovat strach z migrantů a z LGBT komunity.

Existuje v zemi ještě pořád někde temný stín Slovenského státu?

Určitě. Byly časy po revoluci

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Slovenské prezidentské volby

Slovensko

V tomto okamžiku nejčtenější