Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Škodit budoucnosti by mělo být nelegální, tvrdí autor knihy o klimatické krizi

Islandský spisovatel Andri Snær Magnason. Foto: David Konečný
Islandský spisovatel Andri Snær Magnason. Foto: David Konečný

Hodnotu přírody chápeme v pojmech turismu nebo reklamy. Proč nestačí říct, že jsou tam tisíce ptáků, kteří mají právo tam být? ptá se islandský spisovatel Andri Snær Magnason.

Všechny vědecké poznatky máme k dispozici, ale stejně nedokážeme pochopit, co z nich vyplývá. Andri Snær Magnason se nejprve bránil představě, že napíše knihu o klimatické krizi, jelikož není vědec. Uvědomil si ale, že právě tohle téma vyžaduje jiné přístupy a nový jazyk.

Jeho kniha O času a vodě (česky Argo, 2022) je experiment. Prolíná se v ní rodinná historie, dějiny, vědecké poznatky i mytologie. Magnason zjistil, že ledovce a oceán, na kterých lze klimatickou změnu na Islandu sledovat v přímém přenosu, se bezprostředně proplétají s jeho vlastním životem. A doufá, že tento způsob procitnutí se přenese i na čtenáře.

Počet návštěvníků Islandu roste, z ostrova se stala turistická destinace. Mnozí lidé přicházejí s romantickou představou gejzírů, vodopádů a sopek. Ale situace vlastně vůbec není romantická, že?

Překvapuje mě, že lidé přijíždějí na Island i v únoru nebo v listopadu, tedy v době, kdy bych to nikomu nedoporučoval. Ale zdá se, že i tak jsou velmi spokojení.

Neměl jsem na mysli počasí, ale spíše témata, kterým se věnujete ve svých knihách. Například že klimatickou krizi lze na Islandu sledovat v přímém přenosu.

Jako návštěvník klimatickou krizi na Islandu nezaznamenáte, pokud nemůžete srovnávat. Stále přece vidíte ledovce. Neporozumíte tomu, co vidíte, pokud nesrovnáváte s tím, jak to tady vypadalo před třiceti či padesáti lety. Pro ilustraci obvykle používáme fotografie. Například z nedávného výletu s mou dcerou k jednomu z turistických míst – jezeru Jökulsárlón. Mám i fotografii z doby, kdy na ústí jezera budovali most. Bylo to koncem šedesátých let a prarodiče tehdy cestovali po východu Islandu.

S dcerou jsme se plavili v laguně na stejném místě. Původně tam byly stovky metrů ledu a souvislé ledovce. Dnes vidíte hlavu ledovce ve velké vzdálenosti, je to možná pět kilometrů. Což nemusíte vnímat negativně. Přestože statisticky to negativní je.

Plavíte se tam, kolem vás létají ptáci a máte nejpřirozenější zážitek, jaký si umíte představit. Teprve když chcete, dozvíte se, že v dálce je sice velmi krásný, ale umírající

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Literatura faktu

Rozhovory

Změna klimatu

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější