Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pan Prd vrhl světlo na trápení jihokorejských dětí. Ministryně školství končí

Školní výlet na pevnost Hwasong, památku UNESCO asi 30 km od Soulu. Spokojení školáci zkoumají meč "strážce pevnosti" (vpravo), uprostřed dohlíží učitelka. Děti jsou nadšené - možnost uniknout z mnohdy dusivých čtyř stěn školní třídy je vždy vítaná. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N
Školní výlet na pevnost Hwasong, památku UNESCO asi 30 km od Soulu. Spokojení školáci zkoumají meč „strážce pevnosti“ (vpravo), uprostřed dohlíží učitelka. Děti jsou nadšené – možnost uniknout z mnohdy dusivých čtyř stěn školní třídy je vždy vítaná. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Návrh jihokorejské vlády na snížení věkové hranice pro začátek povinné školní docházky na pět let narazil na mohutný odpor veřejnosti. Ministryni školství srazil vaz a prohloubil krizi, v níž se teď sotva čtvrt roku stará vláda zmítá. Malí Jihokorejci se však v neúprosném školním soukolí souží dál.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Vrchní velitel Dětské osvobozenecké armády pan Pang, česky pan Prd (ano, tak se ten mladík skutečně jmenuje – občanský průkaz, který obdržel po své oficiální žádosti o úřední změnu jména, budiž důkazem), mávne rukou nad varovnými slovy své obhájkyně, která ho nabádá, aby mlčel, a zčerstva vyskočí z lavice obžalovaných.

Sedí na ní kvůli tomu, že unesl autobus se dvanácti malými školáky. Děti měly namířeno do třídy, za mnohahodinovým a vyčerpávajícím biflováním; on je místo toho zavezl do horské přírody, kde si všichni hodiny hráli na babu a cukr, kávu, limonádu (čaj, rum, bum!), sbírali žaludy a chechtali se ve spadaném listí, záda k zemi a oči obrácené k nikým nespoutané obloze. Do letících mraků a smíchu má škola vstup zakázán. Zůstala někde daleko i se všemi svými příkazy a útrapami. Stejně jako těžké břímě rodičovských očekávání. V tom smíchu se všechny strasti rozplývají: vítězství nad „prohnanými požadavky škol, akademií a rodičů“ je vybojováno.

Pojďme si hrááááááát!

Ani teď jako obžalovaný v soudní síni pan Prd – děti se tomu legračnímu jménu smály až se za břicho popadaly – svého činu nelituje. Je přece „vrchním velitelem Dětské osvobozenecké armády“, která si ve jménu svobody školou spoutaných a vyčerpaných dětí hraje. Její vojáci „si hrají, hrají a ještě víc si hrají. Hrají si tak moc, že jim ze vší té zábavy úpí útroby. Hrají si tak moc, že je zázrak, že z toho všeho hraní ještě neumřeli!“

Pan Prd se otočí na své malé vojáky (z pohledu rodičů jako žalující strany na své oběti) a jeho ukazovák vystřelí do vzduchu: „Dětská osvobozenecká armáda hlásá zaprvé: Děti si teď hned musejí hrát! Zadruhé: Děti teď hned musejí být zdravé! Zatřetí: Děti

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Dálný východ

Školství

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější