Rituály nepomáhají při výběru vhodného partnera jen u pávů, ale také u lidí
Podobně jako pávi lákají samičky na svůj široký a pestrý ocas, některé naše rituály – a to i ve své extrémní podobě – mohou nasměrovat pozornost dívek, a dokonce i jejich rodičů k potenciálně kvalitním budoucím partnerům.
Nezadané mladé ženy i rodiče ale zároveň ve vztahu k možnému soužití hodnotí náročnost podstoupeného rituálu a vzhledovou atraktivitu potenciálního partnera jinak.
Ačkoli v rámci naší vlastní společnosti si pod slovem rituál představíme spíše radostné scenerie typu narozeninových oslav, svateb nebo inaugurací, rituály nabývají ve světě často i extrémních a bolestivých podob. Například hinduisté na tropickém ostrově Mauricius každý rok provádějí rituál Thaipusam Kavádí, při kterém někteří muži nosí nebo táhnou velké, květinami a ovocem ozdobené konstrukce ke chrámu boha Murugana. Ačkoli konstrukce s obětinami jsou těžké samy o sobě, mauricijští hinduisté si tento rituál ještě ztěžují – někteří si konstrukce upevňují přímo do kůže propíchané háky nebo jehlami ve tvaru Muruganova kopí.
Proč by ale někdo dobrovolně podstupoval takovou bolest a utrpení? Výzkum týmu vědců z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) vedený Dimitrisem Xygalatasem z University of Connecticut ukázal, že jedním z důvodů může být právě výběr potenciálně vhodného partnera.
Energeticky náročné rituály ve zvířecí říši nejsou nic neobvyklého. Podle takzvaných teorií nákladné signalizace se vyvinuly