Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Psi jsou také odrazem naší touhy dělat si s přírodou, co chceme, říká režisér Planety Praha

"Krajina je lidmi zásadně a osudově ovlivněná, už nikdy to nebude jiné," říká režisér a vystudovaný parazitolog Jan Hošek. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Krajina je lidmi zásadně a osudově ovlivněná, už nikdy to nebude jiné,“ říká režisér a vystudovaný parazitolog Jan Hošek. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Roztomilí plyšoví okatí plchové i důstojní roháči na Petříně, mufloni pohodáři ožírající lavičky kolem nemocnice. Otrokářští mravenci, kteří si porobují zástupce jiného druhu, i myšák, který konvertoval. A pět milionů potkanů. Na Planetě Praha režiséra a vystudovaného biologa Jana Hoška se to hemží životem. Pražská divočina je tajemná, krásná, vlídná i krutá. „A měli bychom si přiznat, se všemi důsledky, že krajina je lidmi zásadně a osudově ovlivněná a že to nikdy nebude jiné,“ říká Hošek. Film měl ve čtvrtek premiéru.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Jak dopadlo čekání na šakala.
  • Jaké jsou mýty „o moudré přírodě“.
  • Která zvířata se do filmu neprobojovala.
  • Jak se tvoří iluze a jak se točí happy end.
  • Proč si to ve filmu „odskáče“ pes.
  • Za co vděčíme potkanům.
  • Proč je i bezzásahová zóna iluze.

Film jste natáčeli přes dva roky, v době pandemie. Byla to v něčem výhoda?

Ani výhoda, ani nevýhoda. Na chování zvířat se to v podstatě nijak zásadně neprojevilo. S jedinou výjimkou, a to byli holubi.

Jsou existenčně závislí na lidech. Jejich zdroje potravy zmizely. Takže když jsme do těch prázdných ulic vyšli s kamerou, holubi nás okamžitě začali atakovat, sedat nám na ramena, na hlavu a snažili se domoct nějakého drobečku. A některé lokace byly pro veřejnost zavřené, takže třeba petřínské bludiště jsme měli jen pro sebe.

Bludiště, ve kterém ve vašem filmu přezimoval plch? Když jste točili, jak se ukládá k zimnímu spánku v krabici jakoby v kanceláři, to byla habaďůra? Jak jste to udělali?

Vidíte, spoustu lidí ani nenapadne, že to asi není jen tak, mají ve svět iluzí bezmeznou důvěru: „No tak tam měli kameru a náhodou to natočili, jak tam ten plch přišel.“

A jak to bylo doopravdy?

Vždycky jsme vycházeli z něčeho, co se opravdu stalo, na co existuje svědectví (na filmu spolupracovala řada odborných poradců, které zaštiťoval biolog a ekolog Ondřej Sedláček, se kterým Deník N přinesl nedávno rozhovor o požáru v Českém Švýcarsku, pozn. red.). Přes to nejede vlak, nesmíme vytvářet nějakou paralelní realitu a zkreslovat skutečnost. Věděli jsme, že ve vnitřních prostorách bludiště mnohokrát skutečně našli spícího plcha, několikrát překousal izolaci u drátů a způsobil zkrat. Ale nemohli jsme čekat, jestli plch náhodou nepřijde, takže…

Jste vzali plcha a pustili ho do akce?

No jasně. Některé věci se opravdu při sebevětší vůli, vynaložené energii a finančních prostředcích prostě v přírodě natočit nedají. U přírodopisných filmů je běžné, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Příroda

Rozhovory

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější