Je čas volit ženu, ale ne za každou cenu, říká přední česká feministka
Většině lidí ani nepřipadá divné, že je kandidátka na prezidenta jen jedna, protože jsme z televizí a rádií zvyklí, že na nás mluví hlavně mužští experti a politici, říká ředitelka České ženské lobby Hana Stelzerová.
V rozhovoru se kromě jiného dočtete:
- Proč se političky bojí označit za feministky
- Proč se naopak politici nebojí označit za feministy
- Zda je na prezidentském kandidátovi důležitější pohlaví, nebo hodnoty
- Proč nemáme více prezidentských kandidátek
- Co může každý udělat, aby bylo víc žen v politice
Internetový portál Refresher oslovil české politiky a političky s otázkou, jestli jsou feministé. Většina řekla, že ne, někteří nevěděli, co to je, jiní byli opatrní a jen někteří se k feminismu přihlásili. Proč je rovnost mužů a žen pořád tak obávané označení?
Podle mě to není tématem, ale tím termínem. Řada z politiků či političek, kteří řekli, že nejsou feministé, se jako feministé chovají nebo vyjadřují feministické názory. Vnímám tam spíš obavu z toho pojmenování.
Proč se bojí za feministy označit?
Mají strach z reakce společnosti. Pro část lidí se označení feministka rovná výrazu pro agresivní ženu. Je to sice mylné, ale proto ho část žen odmítá – nechtějí být vnímány jako agresivní ženy. Ostatně, kdo by chtěl.
Ani jediná relevantní ženská kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová se k feminismu nepřihlásila. Přitom zrovna ona by se těžko mohla v životě tak vypracovat, kdyby nebyla feministkou, tedy nevěřila v rovnost žen a mužů a nepovažovala se za stejně schopnou – či dokonce schopnější.
Z hlediska Danuše Nerudové to vnímám možná i jako taktiku, jak si před volbami neznepřátelit skupinu lidí. V jiných případech je to pak nevědomí a neznalost, co feminismus znamená.
Jak byste těmto lidem feminismus vysvětlila?
Vychází ze slova feminin, což znamená ženský. Takže když ženy říkají, že nejsou feministky, ve skutečnosti tím říkají, že
