Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chceme-li si představit, na kom stála normalizace, jedním z nejlepších příkladů je technokrat moci Štrougal

Tři pilíře normalizace: technokrat moci Lubomír Štrougal, ideologický intelektuál Gustáv Husák a neostalinista Vasil Biľak při pochodu cvičenců Spartakiády na pražské letné v červnu 1985. Foto: ČTK
Tři pilíře normalizace: technokrat moci Lubomír Štrougal, ideologický intelektuál Gustáv Husák a neostalinista Vasil Biľak při pochodu cvičenců Spartakiády na pražské letné v červnu 1985. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: Není to tak dávno, co virtuálně „otřásal“ naším veřejným prostorem spor o charakter a hodnocení normalizace. Řešila se otázka násilí a proti tomu otázka konformity, či dokonce spokojenosti části obyvatelstva. Ona je to vůbec potíž s takzvanými soudobými dějinami. Jejich skutečně dlouhodobější důsledky se proměňují v čase a ještě stále nejsme schopni je dohlédnout. Jsme tak v jiné situaci než například historik osvícenství či parlamentních proměn poloviny 19. století. A stejně tak, ne-li hůře, jsme na tom při hodnocení tehdejších mocenských elit.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Je naší přirozenou vlastností, že se snažíme přijít „na kloub“ charakteru doby přes podrobný pohled na běh života tehdejších politických elit, v našem případě se to týká buď představitelů komunistické strany, nebo zrcadlově osobností disentu, pokud jim „historie dala za pravdu“ a ony se následně ocitly v politických funkcích. Máme tak postupně k dispozici životopisy významných představitelů moci, které se snaží najít klíč nejen k nim samým, ale také k charakteru samotné doby. Již před delším časem vyšla monografie Michala Macháčka na téma osudů Gustáva Husáka – patrně nejvýraznějšího symbolu normalizace. Bohužel právě období po roce 1969 je v knize zpracováno nepoměrně povrchněji nežli Husákovy osudy od studenta po okupační rok 1968.

Vedle toho vyšla poměrně nedávno monografie Rudolfa Slánského. Zde se autor Jan Chadima pokusil najít „klíč“ k pochopení jeho osobnosti v teoretickém rámci, se kterým přišel francouzský sociolog Pierre Bourdieu. Objevují se tak zde pojmy habitus – sociální pole – kapitál, ve kterých se pohybuje životní příběh věřícího komunisty, muže moci i oběti politických procesů. Možná se přitom z pohledu na elitního představitele komunistické strany vytrácí obraz samotné společnosti, ostatně i další aktéři „jeho“ dějin jsou mírně upozaděni. Je proto složité a krajně nejisté sázet na osudy elit, pokud chceme pochopit dobu.

Železný Luboš na cestě k moci

Pokud bychom chtěli zůstat u normalizačního období a přece jen propojit osudy některého z aktérů s charakterem společnosti, nabízí se nám možná jedna překvapivá, ale v mnohém ilustrující osobnost. Je jí tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal, který vydržel v čele federální vlády v našich poměrech neuvěřitelných osmnáct let. Nešlo přitom o muže

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější