Deník N

Domov pro mentálně postižené matky s dětmi živoří v hladovém vakuu. Dostal o 1,5 milionu méně

Marcela Dvořáčková (vpravo) bude muset letos najít statisíce korun, aby její svěřenkyně a svěřenci měli co jíst, bylo jim teplo a mohli se umýt. Foto: Petra Procházková, Deník N
Marcela Dvořáčková (vpravo) bude muset letos najít statisíce korun, aby její svěřenkyně a svěřenci měli co jíst, bylo jim teplo a mohli se umýt. Foto: Petra Procházková, Deník N

V Jiřetíně pod Jedlovou se v domově pro matky s postižením potýkají s nedostatkem peněz. Ten je letos umocněný tím, že kraj plošně zredukoval dotace na sociální služby. Ředitelka unikátního azylového zařízení si musela vzít půjčku.

„Co děláme? No… žebráme. Teď tu máme čerstvé miminko, máma potřebuje kvalitní jídlo. Všechny naše mámy potřebují kvalitní jídlo a děti taky. Mámy už mají problémy s kojením – ze stresu, ale také z nedostatku kvalitních potravin. Dokáže někdo chodit kolem nich každý den a dívat se, jak mají hlad? Já ne,“ říká Marcela Dvořáčková, která řídí Domov sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou už pět let. Je to zvláštní a v Česku ojedinělé útočiště pro mentálně postižené maminky s malými dětmi a nejrůznějšími, někdy hodně bolestnými osudy.

Když jsme domov o Vánocích navštívili, měla jeho ředitelka vážné obavy o budoucnost. Jak jsme nyní zjistili, obavy se naplnily.

V současné chvíli je zařízení bez peněz. Aby nemusela ženy s miminky a malými dětmi vyhodit na ulici, aby se jim mohlo v maličkých garsonkách topit a aby personál, který se o chod zařízení stará, dostával mzdu, musela si paní Dvořáčková půjčit. Což ostatně dělá každý rok. Dotace, ze které domov žije, totiž přicházejí do kasy nikoliv 1. ledna, tedy k datu, ke kterému musejí být všechny loňské peníze vyčerpané, ale až o několik měsíců později.

Přispět na domov pro mentálně postižené matky s dětmi lze zde. Peníze lze také poslat na účet: 78-5209920257/0100. Do zprávy pro příjemce napsat „provoz domova“. Článek redakce Deníku N pro velký ohlas výjimečně odemkla, aby se tak zpráva dostala k co nejvíce lidem ochotným pomoci.

Vzniká hladové vakuum, které je výsledkem absurdní situace, kdy předpisy nutí příjemce dotací utratit všechny peníze do konce roku, ale další peníze dostanou třeba až koncem března.

Ženy a děti z Domova sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou. Foto: Petra Procházková, Deník N

Jak překlenout toto finančně hluché období? Jak s nadsázkou řekla Marcela Dvořáčková, žebrotou. Vedení azylových domů si musí půjčovat, a pokud je nezaloží třeba zřizovatel, kterým je v případě Domova u sv. Máří Magdalény Diecézní Charita Litoměřice, přijde na řadu třeba i banka. Ta si logicky naúčtuje úroky. Jenže na úroky žádné dotace nejsou a jak je pak vyúčtovat… to bývají mistrovské účetní kousky.

Letos nastalo v některých azylových zařízeních ještě větší drama než kdykoliv předtím. Nejenže dotační peníze přišly na účet teprve nyní, ale třeba u Máří Magdalény už vědí, že jejich finanční koláč bude o pěknou porci menší, než byl ten minulý, a hlavně než nutně potřebují. V roce 2019 jsou mentálně postižené matky s dětmi a ti, kdo se o ně starají, o 1,5 milionu korun lehčí.

To hlavní? Zůstanou spolu

V současnosti je u Máří Magdalény 21 matek a 40 dětí. Dvěma novorozencům je sotva 14 dní. Pro ně je azylovým dům jedinou šancí, jak nebýt odebrán, jak zůstat se svou matkou, která, byť v těžké životní situaci, se o dítě chce starat. Možná to zatím sama ještě nedokáže, ale s pomocí zkušených asistentek se to naučí. Nemusí mít nutně přečteného Gogola, ale prát, vařit, uklízet, přebalovat a krmit potomka nejspíš zvládne. Jen aby bylo čím.

Zhruba polovina dětí narozených mentálně postiženým matkám je zcela bez handicapu. Některé si s sebou nesou genetickou zátěž, ale i s ní jsou schopné zvládnout základní školu. Některé děti z Domova sv. Máří Magdalény mají vynikající prospěch, jiné jsou manuálně zručné. Foto: Petra Procházková, Deník N

Jídlo by si totiž ženy měly platit samy. Beze sbírek, které na pomoc jiřetínským ženám a dětem pořádají většinou zase hlavně ženy, jako třeba Hana Potměšilová z organizace Revenium, by jejich jídelníček byl hodně chudý. Maso by v něm bylo na návštěvě jen krajně zřídka. Mléčné výrobky, ovoce a zelenina rovněž.

Domov poskytuje jen přístřeší a základní servis. Jde vlastně o útočiště, dočasnou pomoc, jak přežít a nepřijít o dítě, které by sociální služba retardované ženě, navíc ještě bez prostředků, prostě rázně odebrala.

Možnost, aby mohly žena a dítě zůstat spolu, je však vykoupená značným úsilím ředitelky a dvanácti pracovníků domova. Pokud by se ženy s postižením nemohly uchýlit do Jiřetína, zřejmě by skončily v nějakém ústavu, v jiném domově, nebo na ulici – ale v každém případě už bez dítěte. S tím je nikde neubytují, neboť mnohé mají pohnutou minulost, nemají v pořádku doklady, nejsou v evidenci lékařů, a hlavně se neumějí o své dítě starat. Mimino jim proto úřady bez milosti odeberou. Otázka je, zda není levnější přispět na jejich edukaci, učinit byť jen pokus, zda nedokážou vytvořit alespoň částečnou fungující rodinu. Mnohé příklady od Máří Magdalény dokazují, že to jde.

Konkurence mezi šiřiteli dobra

Rozpočet domova na letošek poněkud zeštíhlel – úřady domovu ubraly 1,5 milionu korun. Zařízení i tuto ránu nejspíš přežije, ale například programy jako sociální rehabilitace budou muset být zastaveny. Málokterá z žen z domova má dost peněz i na základní hygienické prostředky a léky. Přitom jedním z cílů je naučit ženy a jejich děti správné hygieně, pravidlům, která platí v běžných rodinách. Navíc ze tří jiřetínských budov je jedna v havarijním stavu.

O sociální služby je rvačka. Nejen mezi těmi, kdo je potřebují, ale i mezi těmi, kdo je poskytují. Z pomyslného bochníku, který je stále stejný, nebo jen o něco málo tučnější, je třeba ukrojit více a více dílků. Jsou tedy logicky tenčí.

Mezi jednotlivými poskytovateli služeb je i proto značná rivalita. Ne všichni si o všech svých konkurentech myslí, že jim jde primárně o službu, a ne o přežití organizace a platy pro její zaměstnance.

Mentálně postižené matky v běžných azylových domech strádají. Jsou nejslabší ze slabých a jako takové terčem posměchu, vydírání, šikany i prostého vylévání si zlosti na nespravedlivost osudu. Foto: Petra Procházková, Deník N

Ostrouhali senioři a postižení

Domov sv. Máří Magdalény dostává dotace z Ústeckého kraje. Kraj na letošek získal namísto požadovaných 2,095 miliardy jen 1,39 miliardy. Požádal proto ministerstvo práce a sociálních věcí ještě alespoň o 345 milionů, aby lidé v sociálních službách nezůstali bez výplat. Z celé České republiky takových proseb přišla na ministerstvo spousta – chyběly skoro čtyři miliardy. „Paseku“ ve mzdových nákladech částečně udělalo zvýšení tarifních platů od 1. ledna 2019. To totiž v době podávání žádostí o dotace nikdo nevěděl.

Kromě praktických věcí se děti i maminky v Domově sv. Máří Magdalény učí vzájemně se o sebe postarat. Foto: Petra Procházková, Deník N

Na dotaz Deníku N, proč byly dotace právě Domovu sv. Máří Magdalény tak zásadně kráceny, vedoucí tiskového oddělení krajského úřadu Ústeckého kraje Lucie Dosedělová odpověděla: „Všechny služby stejného druhu byly kráceny stejnými koeficienty… Dle hodnot redukčních koeficientů došlo k největšímu krácení u následujících sociálních služeb – domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem; dále odlehčovací služby – pobytová forma, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče a týdenní stacionáře (jedná se o úhradové služby). Azylové domy jsou ve druhé hladině krácení.“ To, že peníze doputují na účty až v březnu, je prý způsobeno obrovskou agendou. Jenže kojenci slovo agenda neznají, natož aby je zasytilo.

Naděje na mírné zlepšení však ještě existuje. Ústecký kraj připravuje individuální projekt „Podpora sociálních služeb v Ústeckém kraji 3“. Peníze navíc by mohly dostat právě azylové domy, projekty na podporu samostatného bydlení či osobní asistence. Miminkům a jejich matkám nezbývá než přežít pár měsíců v nouzovém režimu.

Domov pro retardované maminky je i v rámci Česka zcela ojedinělý. Zkrácení dotací staví jeho pracovníky před poměrně komplikované rozhodnutí – alespoň z hlediska etiky. Oni sami o tom nechtějí mluvit, je však nasnadě, že někdy budou muset volit mezi dostatkem jídla a teplým oblečením. Ale i mezi jednotlivými klientkami.

Jak to budou dělat? Tak na to tabulky nejsou.

V tomto okamžiku nejčtenější