Když do tebe pouštějí proud, musíš se uvolnit. Svědectví lidí mučených ruskými okupanty Chersonu
Cherson padl mezi prvními ukrajinskými městy. Dnes je zase v centru pozornosti – podle očekávání by se měl stát prvním velkým městem, které se Ukrajinci pokusí dobýt zpět. Zatím se strefují do mostů. Zasáhli několikrát jak železniční, tak automobilovou část Antonovského mostu a donutili Rusy smáčet si holínky. Obyvatelé Chersonské oblasti zpozorněli. Dožijí se osvobození?
V jednom z aut, které ten den ujíždělo z Chersonu, byla rodina Denyse Feďka: jeho otec, matka, bratrova manželka a dvě děti – šestiletá Sofija a Ivan, kterému bylo teprve 1,5 měsíce.
Denys si zrovna telefonoval s matkou, když Rusové zahájili palbu. „Právě projížděli kolem Kachovské vodní elektrárny, když (na ně) ruští okupanti zahájili palbu. Slyšel jsem snad 36 výstřelů,“ vzpomíná Denys.
„Slyšel jsem matčin křik: Bože, vždyť je tady dítě! Jak je to možné!?! Slyšel jsem, jak Ira pláče… A konec. Doslova dvě minuty. Pak jsem slyšel dávky ze samopalu, jak je doráželi. Pochopil jsem, že zavraždili moje rodiče, Iru zabili také, myslel jsem na děti… Malý ještě křičel. Ale pak… Pak – konec.“
Ruská palba na civilní auta není ničím výjimečným. Vozy s dětmi se staly cílem Rusů nejednou v Kyjevské oblasti, u Černihiva a v dalších částech Ukrajiny. Výše popsaný případ z Chersonu je ale prvním, který byl řádně zdokumentován.
Poté, co Denys uslyšel palbu,
