Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sledují i to, jestli pláčete. Ujgurové žijí pod tvrdší kontrolou než v sovětském gulagu, říká autor knihy o lágrech v Číně

Tváře vězněných Ujgurek: biometrické policejní portréty z tzv. Sinťiangských policejních akt. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N
Tváře vězněných Ujgurek: biometrické policejní portréty z tzv. Sinťiangských policejních akt. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Je to velmi intimní forma násilí, která lidi psychicky zlomí, říká antropolog Darren Byler o fungování čínských internačních táborů v Sin-ťiangu. Taková míra digitální kontroly nemá v novodobých dějinách obdobu, konstatuje Byler, který děsivé praktiky popsal v knize V táborech. Nedávno ji vydal N Press.

V rozhovore Byler vysvětluje:

  • systém kontrolních stanovišť, která z celého Sin-ťiangu dělají jedno velké vězení;
  • jak vypadá život v tamních internačních táborech;
  • předzločin čili činnost, za kterou vás mohou zadržet, přestože jste žádný zločin nespáchali;
  • precizní sledovací systémy, které rozpoznávají nejen tváře, ale i emoce;
  • jak se jednotlivci mohou proti utrpení Ujgurů účinně postavit.

Kdy jste se začal zabývat Ujgury a internačními tábory, kde je čínský režim masově zadržuje?

Na výzkumu v této části Číny (Autonomní ujgurská oblast Sin-ťiang leží na severozápadě Čínské lidové republiky, pozn. red.) jsem strávil přes deset let. Poprvé jsem v Sin-ťiangu byl ještě jako doktorand už skoro před dvaceti lety. Pracoval jsem na výzkumném antropologickém projektu, který zkoumal migraci lidí v oblasti. Do velké míry se točil kolem lidí z venkova, kteří hledali práci ve městech. Zajímalo mě i to, jak funguje vedení města, policie a sledovací systémy.

Netušil jsem, že to nakonec skončí projektem zadržovacích středisek, internačních táborů a high-tech sledování. Sin-ťiang se stal jakousi laboratoří, extrémním příkladem, jak daleko se dá zajít se sledovací technologií, jejímž terčem se může stát menšina. Z toho výzkumu nakonec vyšla i moje kniha.

Knihu V táborech vydalo nakladatelství N Press slovenského Denníku N.

Její podtitul zní O čínských digitálních trestaneckých koloniích. Co si pod tím mají čtenáři představit?

Sin-ťiang je dnes část západní Číny, ale historicky je to země Ujgurů a dalších turkických národů. To je ten koloniální aspekt. Od 50. let minulého století, kdy se Čína měnila na Čínskou lidovou republiku, komunistický stát, zahrnula vláda (Komunistická strana Číny, pozn. red.) tuto oblast do zbytku země. Přesunula tam hodně lidí z jiných částí státu a v 90. letech začala budovat infrastrukturu, aby se mohli dostat k tamnímu přírodnímu bohatství.

Sin-ťiang se tak stal jakousi kolonií, kde si Čína zabezpečovala zdroje. Samozřejmě že Ujgurové a Kazaši – jako ti, kdo v oblasti dlouhodobě žili – najednou zjistili, že prohrávají a ztrácejí svůj způsob života. Skutečně prohrávali. A začali se tomu bránit. Hlavně protesty, které však vláda po roce 2001 začala vykreslovat jako teroristické.

Proč?

Hlavně proto, že šlo o muslimy. Kdyby to nebyli muslimové a protestovali by, vláda

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Rozhovory

Sin-ťiang

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější