Přemýšlím spíš, co by šlo ještě ubrat, říká světoznámý skladatel soudobé vážné hudby Miroslav Srnka
V Rudolfinu dnes bude kvarteto Quatuor Diotima hrát kompozici Future Family. Využili jsme možnosti vyzpovídat skladatele skladby nejen o ní, ale i o tom, co skládání „klasické“ hudby dnes obnáší a jak o ní autor přemýšlí.
Nenápadně, ale přesto prokazatelně je skladatel Miroslav Srnka v posledních letech jedním z mezinárodně nejúspěšnějších hudebníků žijících v Čechách. Má na svém kontě několik operních děl, která v premiérách uvedly významné zahraniční scény, je autorem skladby, kterou ke svému jubileu objednala a hrála Filharmonie v Los Angeles. Píše hudbu střídmou i zvukově opulentnější, ale pokaždé velmi propracovanou. Nejde o neoklasicismus nebo neoromantismus, ale ani o pouhé experimentální struktury bez obsahu. Srnka nepíše hudbu proto, aby si interpreti jen pěkně zamuzicírovali, ale píše hudbu s koncepty, idejemi a podněty, kompozice, které výrazně počítají s časem. Hudbu výlučnější, stranou středního proudu, která však není bezradná ani naschvál. Je tvůrcem, který přináší dokonale organizované zvuky – struktury, které zaujmou a které jsou svým vlastním novým způsobem krásné.
Před třemi roky vyšlo CD s jeho komorní díly v podání obdobně uznávaného francouzského smyčcového kvarteta Quatuor Diotima. Skladatel a jeho interpreti z kvarteta Quatuor Diotima se nyní potkají v pondělí 18. března v rámci několikadenní akce Hommage à Alfred Brendel v Sukově síni pražského Rudolfina nad skladbou Future Family. O „budoucí rodinu“ v ní nejde. Spíše je zvukovým podnětem pro přemítání a sebezpytování, výzvou k flexibilnímu uvažování… a trochu i hrou. Pro publikum je připravena jak hudba, tak autorský výklad.
Je to nutkání, komponovat?
Když můžeš nepsat, nepiš – řekl prý Tolstoj. Osobně mám rád pojem „vocation”, který razí Robert Greene. Nenecházím dobrý překlad, asi někde mezi „určení”, „vábení” a „mise”. Říká, že
