Demokratické Bělorusko je prý možné. Bělorusky se snaží pracovat na lepší budoucnosti vlasti z litevské emigrace
Bělorusko po zmanipulovaných volbách a masových protestech v roce 2020 zažilo silnou emigraci. Jedna z největších komunit Bělorusů, kteří nechtěli nebo nemohli zůstat v Lukašenkově moci, je v Litvě. Jaká je situace v jejich rodné zemi teď, jak se jim v Litvě žije a jak si přejí, aby jim svět pomohl v jejich snaze za svobodné Bělorusko?
Malé Bělorusko. Taková by mohla být přezdívka hlavního města Litvy Vilniusu. Červenobílá barva vlajek běloruské opozice v letním vánku na stožárech budov, ale i v oknech připomíná, že ani dva roky od neúspěšných protivládních protestů se situace v zemi nezlepšila. A také ukazuje, kde je centrum současného běloruského exilu.
Do Vilniusu přesídlila od roku 2020 řada organizací, včetně běloruské exilové vlády v čele s její prezidentkou Svjatlanou Cichanouskou. „Litevci podporují Bělorusy nejvíc ze všech národů v Evropě,“ říká Katarzyna Jerusalimskaja, mladá běloruská novinářka. Jen za prvních šest měsíců letošního roku dostalo v Litvě povolení k pobytu přes 10 000 běloruských občanů. Důvodem je nejen stále se zhoršující situace doma, ale i válka na Ukrajině.
Jerusalimskaja není sama, stejná slova vděku a ocenění mají i další dvě Bělorusky – lidskoprávní aktivistka Natalija Sacunkevičová a podnikatelka Nasťa Chamjanková.
Tři ženy, tři příběhy emigrace, tři příběhy odhodlání a naděje na lepší budoucnost. I přes stagnující situaci v zemi pracují pro lepší Bělorusko a nevzdávají se.
„Ve Vilniusu, ale i ve Varšavě a v Česku pokračujeme v tom, co jsme dělali doma. Budujeme infrastrukturu občanské společnosti tak, aby mohla být navrácena do Běloruska, až se režim změní. Je to naše zbraň proti diktátorovi,“ říká Chamjanková.
Mučení, represe a ponižování
Sacunkevičová se do Vilniusu dostala na začátku roku 2021. „Byla jsem zrovna s matkou na dovolené, když nám
