Mečiarovi je 80 let. O KGB v motorestu s Havlem i o federaci v Brně s Klausem: 10 příhod z jeho života
Zhroucený nad dřezem v kuchyni jednoho motorestu, sebevědomý chvastoun ze Zlaté Idky, ale i ponížený koaliční partner Roberta Fica. Někdejší předseda slovenské vlády (ještě za československé federace 1990–1991, během a po osamostatnění Slovenska 1992–1994 a znovu 1994–1998) Vladimír Mečiar měl během svého působení mnoho tváří, které stojí za připomenutí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Trojnásobný premiér, který téměř dostal Slovensko mimo vyspělou a demokratickou Evropu, Vladimír Mečiar, se dnes dožívá 80 let. Narodil se 26. července 1942 ve Zvolenu.
Jako lídr Hnutí za demokratické Slovensko ovlivňoval slovenskou politiku dvě desetiletí. Zažil několik vítězství, ale mnohem více proher. V prezidentských volbách ho porazili Rudolf Schuster (1999) i Ivan Gašparovič (2004) a jeho hnutí nakonec v roce 2010 vypadlo z parlamentu.
V roce 2012 kandidoval do Národní rady opět, nezískal už ale ani jedno procento voličů. V prosinci 2013 ukončil členství ve straně. Už v roce 2012 sliboval, že píše knihu pamětí s tím, že část se může publikovat hned po dopsání a část až po jeho smrti. Dodnes nic nevydal.
Deník N vybral deset příhod z jeho působení v politice, o kterých byste měli vědět.
1. Jak se právník z Nemšové stal ministrem
Krátce po pádu komunistického režimu, na začátku roku 1990, neznal jméno Vladimír Mečiar na Slovensku prakticky nikdo. Nebyl důvod. Podnikového právníka ve Skloobalu Nemšová spojoval s politikou jen pokus o založení produbčekovské Strany demokratického socialismu z konce roku 1989.
O Mečiarovi by zřejmě ani dál nikdo neslyšel, kdyby v nové slovenské vládě (republikové vlády tehdy neměly takové pravomoci jako federální československá) Milana Čiče nezůstal neobsazený mimořádně významný post ministra vnitra. Čič ani špičky vládního hnutí Veřejnost proti násilí nedokázali najít vhodného kandidáta, a tak uspořádali konkurz. Původní nápad, aby byl zcela veřejný, nakonec zavrhli, a pozvali si vybrané kandidáty, kteří měli nějaké doporučení.
Mezi nimi se objevil i podnikový právník Mečiar. Doporučil ho prý Alexander Dubček, kterého s Mečiarem spojoval společný známý, bývalý okresní tajemník komunistické strany z Dubčekovy éry, Vladimír Krajči.
Zcela neznámý člověk předstoupil před komisi a všechny nadchl.
„Přišel jakýsi chlapík a věděl všechno, o několik tříd převyšoval ostatní uchazeče o toto místo,“ řekl o Mečiarovi tehdejší místopředseda vlády Vladimír Ondruš. Co všechno Mečiar věděl? Podle vzpomínek tehdejších aktérů ovládal i
