Karol Sidon už osmdesát let zjišťuje, co to vlastně skutečný život je a jak v něm obstát
Vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Efraim Sidon slaví letos v srpnu osmdesát let. Originalita Sidonovy tvorby spočívá v tom, že tématy, kterými se zabývá, se dotýká původu a podstaty židovsko-křesťanské civilizace a dělá to důsledně a důkladně, píše publicista Karel Hvížďala.
Evangelium, řecky euangelion, v překladu neznamená nic jiného než dobrou zprávu. A to, že Karol Sidon v roce 1978 konvertoval k judaismu a přijal jméno Efraim, po mladším z bratrů Josefa, který byl kmenovým otcem Izraele, je možné pro pražskou a vůbec pro všechny české a moravské židovské obce považovat za dobrou zprávu.
Zvláště proto, že k tomu došlo uprostřed druhé totality, které místní židovské společenství devastovaly, a že tak učinil až po desetiletém soukromém studiu, do něhož je možné započítat i jeho literární činnost. Sidon v ní cílevědomě a bedlivě rozbíjel všechny myšlenkové modely, a to jak vlastní, tak převzaté.
K rabínskému studiu se rozhodl po zásadní zkušenosti z roku 1968, kdy došlo k dvacetileté okupaci naší země sovětskou armádou, a dalším studiu po roce 1983 v Heidelbergu a Jeruzalémě. Teprve potom se v roce 1992 stal pražským a zemským rabínem: učitelem a prostředníkem. V posledních letech pak působí už pouze jako vrchní zemský rabín.
Inkarnace do psacího stroje
Za Sidonovou konverzí nebylo jenom studium, tedy poznání, ale i nutný mystický zážitek, který popsal v knize Když umřít, tak v Jeruzalémě, ale i v novele Brány mrazu, třebaže v jiném kontextu.
Došlo k tomu v