Portrét ruské kuchyně, ložnice i spíže. Dokument ukazuje rodiny rozvrácené vztahem k válce
Dědeček leží na posteli a hrubým hlasem pronese: „Celé Československo jsme měli za hodinu a půl…“ Je Rus a mluví o roce 1968. Píše se rok 2022. Ruské tanky jsou pro změnu na Ukrajině. Dědeček jim drží palce. Film Andreje Lošaka Přetržená pouta o rozpadu ruských rodin (video níž) je jedinečnou sondou do ruských duší, do jejich nejtemnějších i osvícených zákoutí. Ne všichni ruští a ukrajinští diváci mu ale tleskají.
Na co jsme se mimo jiné ptali:
- Jak natočit film v Rusku, o Rusku, a nelhat
- Proč se Rusové kvůli Ukrajině rozvádějí
- Jak našli filmaři hluchého dědečka, který převychovával Čechoslováky
Galina je houslistka a žije v ruské Samaře. Její muž Vladimir je policejní vyšetřovatel v důchodu. Bydlí spolu v jednom bytě – ale od začátku ruské invaze na Ukrajinu v různých místnostech. Ona sleduje světové i domácí dění na internetu, on má prakticky neustále puštěnou televizi. Ona pokládá ruský útok na Ukrajinu za tragédii, za cestu do pekel, a jak říká, přeměnu Ruska v jakousi třetí říši. On válku nazývá důsledně „vynuceným, obranným krokem Ruska“.
Kamera jede, ale ani Galina, ani Vladimir jako by ji nevnímali. Tak jako každý den vyjdou do chodby a začnou se hádat. Jindy se střet může odehrát v kuchyni.
„My se jen bráníme,“ říká o ruské invazi naléhavě Vladimir.
„Před kým?“ namítá jeho manželka.
„Galjo, tohle nemá cenu…“ Kultura dialogu poněkud upadá, mluví jeden přes druhého. On stále shovívavě, jak muži s ženami o geopolitice mluvívají, ona bojovně, odhodlaně a rázně.
Galja se stále dokola ptá, komu válka prospěje a proč musejí umírat lidé, on jí vysvětluje, že ničemu nerozumí a nevidí věci v kontextu, nechápe skryté zájmy velmocí a vůbec, politika není pro ni. Pak
