Deník N

V deseti utekl před válkou. Francie je moje země, ale jsem i Afghánec, říká protagonista vítězného filmu Jednoho světa

Quorbán Jafari ve Francii. Záběr z filmu Kamenné srdce. Foto: Jeden svět
Quorbán Jafari ve Francii. Záběr z filmu Kamenné srdce. Foto: Jeden svět

Quorbán Jafari odešel sám v deseti letech z Afghánistánu. Ve Francii zpočátku musel spát na ulici, nakonec odmaturoval a nyní pokračuje ve studiu. Snímek, který popisuje jeho osud, získal v sobotu cenu festivalu Jeden svět pro nejlepší film.

Ve Francii jste po svém odchodu strávil řadu let. Cítíte se víc jako Francouz, nebo jako Afghánec?

Cítím se být víc Francouz, ale současně nezapomínám, odkud jsem a kdo jsem. Takže jsem i Afghánec. Ale víc jsem teď spojen s Francií. Znám její pravidla i jazyk. Mluvím mnohem víc francouzsky než afghánsky a literární afghánština je mi teď už vzdálenější a nemám k ní moc přístup.

Proč jste odešel z domova?

Protože, jak asi všichni víte, v Afghánistánu je válka a špatně se tam žije. Můj případ byl ještě specifický v tom, že jsem neměl otce. Proto jsem se rozhodl odejít, abych měl lepší život a abych utekl válce.

Můžete popsat, jak jste přišel do Evropy?

Cesta byla opravdu hodně dlouhá. Když mi bylo deset, opustil jsem Afghánistán a šel jsem nejdřív do Íránu. Potom přes Turecko, Řecko a Itálii. Nakonec jsem zakotvil ve Francii.

Co bylo na té cestě nejtěžší?

To nejtěžší bylo, že jsme přecházeli hranice. Neměl jsem žádné

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější