Zachrání Čína své největší sladkovodní jezero? Přehrada je lék i jed a říční prasátko mlčí
Pcho-jang, největší sladkovodní jezero v Číně, obživa miliónů lidí a domov kriticky ohrožených zvířat, vysychá. Na tom by nebylo nic divného – děje se to každou zimu už po staletí. Potíž je nebezpečná rychlost, kterou to vysychání nabralo. Vláda má plán na stavbu další kontroverzní přehrady. Po letech sporů a varování od vědců se teď hnuly ledy. Zřejmě se brzy začne stavět.
Říká se o něm, že je největším sladkovodním jezerem v Číně. A přece v něm kdysi za mytického dávnověku dokázal mladý rybář najít tu jednu jedinou vzácnou perlu, kterou na jeho dně ztratila Nefritová víla.
Rybář byl chudý, ale také poctivý. Perlu bez zaváhání vrátil uplakané víle a ta se mu odvděčila nejprve záchranou života za divoké bouře a pak i láskou. Vzali se a vroucně milovali, jenže na půvabnou vílu si brousili zuby jak lidský vládce jezerního kraje Šeng, tak božský vládce Nebes Nefritový císař, který jí nemohl odpustit, že se zamilovala do smrtelníka.
Seslal k jezeru svou armádu v tutéž dobu, kdy se k příbytku manželů plížil krásky chtivý Šeng v čele svých ozbrojenců. A zoufalá Nefritová víla, unášená císařovým vojskem zpátky na Nebesa, už jenom slyšela, jak její muž v Šengových rukách křičí bolestí. Z posledních sil skopla z nohy botu, která se proměnila v kus skály a Šenga i s jeho muži rozdrtila. Pověst praví, že právě tak vznikl jezerní ostrov Ta-ku, lidově ostrov Bota. Zdálky totiž připomíná obří střevíc.
Říká se o něm, že je největším sladkovodním jezerem v Číně. A také se na něm odehrála jedna z největších a nejslavnějších vodních bitev v čínských dějinách.
30. srpna 1363 pohlédl velitel Ču Jüan-čang na lesklou hladinu a pak zavelel k útoku. Jeho flotila vzbouřenců čítala třikrát méně mužů než nepřátelské síly pod vedením jiného rebelského velitele Čchen Jou-lianga, zato se podle písemných pramenů celá ježila zápalnými zbraněmi a střelným prachem. Na palubě prý byla také strašlivá nová zbraň, která rozsévala zkázu a čeho se dotkla, to spálila na popel.
Čchenovo vojsko mělo přes sto lodí a 650 tisíc vojáků, Ču jich měl jenom 200 tisíc; věděl, že hraje vabank. Mongolská dynastie Jüan se zmítala v posledních předsmrtných záškubech, čínskou říši si porcovali povstalci a šířil se hlad a choroby. Na jezeře Pcho-jang se bojovalo nejen o kontrolu nad klíčovou Dlouhou řekou, ale také o to, co ten klíč sliboval odemknout – moc nad celou Čínou.
Na začátku byl Ču Jüan-čangův rozkaz k útoku. Na konci, po čtyřech dnech ohně, výbuchů a nářku umírajících, byl šíp prohnaný Čchen Jou-liangovou hlavou, zpopelněná Čchenova přesila a Ču Jüan-čang jako drtivý vítěz. Ačkoli… Historie tohoto vítěze zná spíš pod jiným jménem. Když se někdejší žebravý mnich o pět let později v Nankingu prohlásil za císaře, přijal jméno Chung-wu. Zakladatel dynastie Ming (1368–1644), velký reformátor a jeden z nejproslulejších čínských císařů vůbec.
Říká se o něm, že je největším sladkovodním jezerem v Číně. A přece se rok co rok mnohonásobně zmenší.
Legendy o „čínském bermudském trojúhelníku“ vyprávějí, že tam číhají nestvůry a záhadně mizejí lodi, lidé i denní světlo uprostřed bílého dne. Skutečnost ukazuje, že jestli z té obrovské vodní plochy něco prokazatelně mizí, je to
