Doporučená literatura? Hlavně ji dětem necpat, shodují se autorky dětských knih
Že děti by měly číst, je něco, na čem se asi shodne velká část společnosti. Jak toho ale docílit? Na festivalu Meltingpot si o tomto tématu během Colours of Ostrava povídaly dvě autorky úspěšných dětských knih s učitelkou češtiny a metodičkou Školních čtenářských klubů. Každému nejspíš funguje něco trochu jiného. Ale jít dětem příkladem, dát jim prostor a výběr potenciálních titulů, se zdá jako možný univerzální postup.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Česká republika drží třetí příčku ve světovém žebříčku počtu veřejných knihoven na obyvatele, těsně za maličkým ostrovem Niue poblíž Nového Zélandu a za Běloruskem. Na třetím místě jsme i v počtu zakoupených knih, a to za Estonskem a Norskem. Mezi světovými zeměmi jsme jednadvacátí v počtu vydaných knih, a to s rekordem 17 330 titulů v roce 2019.
Přesto máme pocit, že děti nečtou, nebo by alespoň mohly číst více. Podpoře čtení se věnují mnohé projekty jako například Noc s Andersenem, Rosteme s knihou, nebo cena SUK – Čteme všichni.
Jestli a jak to funguje, probíraly na debatě na ostravském Meltingpotu Marka Míková, autorka knih pro děti, která s nejnovější Kabát a kabelka letos vyhrála Magnesii Literu pro děti a mládež, a Galina Miklínová, výtvarnice, režisérka a ilustrátorka například Lichožroutů či večerníčku O Kafáskovi. Společně s nimi se diskuse zúčastnila také Tereza Nakládalová, učitelka, lektorka pro sdružení Nová škola a metodička Školních čtenářských klubů.
Děti nečtou?
Možná často slyšíme, že dnešní děti jen sedí u počítačů nebo s mobily a o knihu ani nezavadily. Statistika Národní knihovny nám ale říká, že to není tak úplně pravda.
