Spravedlivý mezi národy, strážce uplývajícího času, který většinu svého života zasvětil službě druhým
Seriál Česká inteligence 20. století: Pocházel ze staré českobratrské evangelické rodiny, jeho strýcem byl farář František Urbánek, po Janu Karafiátovi nejvýznamnější představitel své církve v první polovině 20. století; mimo jiné přítel T. G. Masaryka a celé jeho rodiny, jejíž čtyři členy doprovodil až do hrobu. Synovec po něm žádnou zvláštní víru nezdědil, naopak se vyprofiloval jako ateista, jednak pod dojmem klerikalismu první republiky, ale hlavně na základě zážitků z druhé světové války, kdy se zdálo, že Bůh buď neexistuje, nebo se rozhodl lidstvo navždycky opustit.
V dětství, které Zdeněk Urbánek (1917–2008) prožil v Praze na Hradčanech, ještě stačil zažít kus idyly; zapamatoval si vzpřímenou figuru prezidenta Masaryka, který z Hradu vyrážel na koni na projížďky do polí. Pak jednou odjel navždycky a nahradil ho muž, kterého Urbánek nazval „politicky nejtrapnějším nešťastníkem zdejších novodobých dějin“. Přivodil své zemi hned tři katastrofy, v letech 1938, 1943 a 1948, a demokratům z Urbánkovy generace postupně zablokoval životní perspektivy.
Jiné generace předtím i potom začínaly většinou s idealismem; čekat něco od života ve střední Evropě na konci třicátých let však nebylo dost dobře možné. Hodnoty, na něž otcové donedávna přísahali, tály jako sníh, takže zbývala jediná životní jistota: ta, kterou
