Martin Huba: Časy zlodějíčků a chvála podprůměrnosti se vrátily, proto znovu hraju Kontrabas

Martin Huba hrával monodrama Patrika Süskinda dlouhých 24 let. Letos inscenaci na prknech Studia L+S po deseti letech znovu oživil a vrátil se s ní na trenčínské letiště. Tam už jednou s Kontrabasem vystoupil – v roce 2006.

Když se v deset dopoledne otevřely dveře do sálu, do tří minut byla obsazená všechna místa – ta na sezení i na stání. Fronta před vchodem začala narůstat už hodinu před začátkem představení a mnozí se dovnitř nedostali vůbec. Ti, co si ráno přivstali a získali místa úplně vpředu, projevovali nadšení, jako by se jim právě podařilo dostat „do kotle“ své oblíbené kapely.

Martin Huba už potichu seděl na svém místě, otočený k divákům zády čekal na moment, ve kterém spustí první z vět jeden a půl hodiny trvajícího monologu, obnažující zpovědi jednoho kontrabasisty.

„Chtěl jsem si ověřit, jestli se mi potvrdí to, co jsem tady už jednou zažil,“ říkal po představení. „Pohoda je svátek slušnosti. A mně se jí tady opět dostalo s nevídanou intenzitou.“

Tak schválně, kolik by sis toho ještě vybavil?

Poprvé se Martin Huba postavil na jeviště jako kontrabasista, člen státního orchestru, v roce 1988.

Monodrama, které německý spisovatel a dramatik Patrick Süskind původně napsal pro rozhlas, se k němu dostalo prostřednictvím Martina Porubjaka. Ten text z německého originálu přeložil a nabídl k zinscenování Studiu S.

„Když přišla revoluce, najednou jsem měl pocit, že to už ztratilo svou aktuálnost. Nabyli jsme přesvědčení, že všechno už bude fungovat, že zemi budou spravovat samí inteligentní a vzdělaní lidé, a hrát Kontrabas ztrácelo smysl,“ říká Huba. Ale netrvalo dlouho a hra smysl opět získala.

A zdá se, že dnes, po více než desetileté přestávce od své derniéry, je ještě aktuálnější. Rozhodnutí vrátit Kontrabas zpět na jeviště